Americký souboj a evropská nejistota

Donald Trump stanul před newyorkským soudem a vyslechl si obvinění ze čtyř federálních trestných činů, jimiž si podle obžaloby chtěl udržet moc po prohraných prezidentských volbách v roce 2020. Podle jednoho z obvinění osnoval i spiknutí proti federální vládě.

Trumpův obhájce to označil za útok na svobodu projevu a politické obhajoby a předseda Sněmovny reprezentantů McCarthy za útok na republikánského favorita voleb. Ale i konzervativní, ovšem nikoliv protrumpovský Wall Street Journal soudí, že Trumpovo jednání po volbách bylo nechutné, nicméně nikoliv kriminální a že obžaloba je postavená na vodě.

Právní bitva zasáhne i kampaň k prezidentským volbám 2024. Nemůže se v ní Trump stylizovat do role oběti honu na čarodějnice? Je třeba brát v potaz, že exprezident přitahuje miliony příznivců, které mají silné antipatie k prezidentovi Bidenovi, demokratům, médiím a akademické obci, které považují za nepřátelské. A republikáni už na demokraty vytáhli kauzu Bidenova syna Huntera, který nepříliš transparentně podnikal na Ukrajině i v Číně.

Předvolební situace prohlubuje polarizaci. Trump se svou kandidaturou u republikánů jasně vede s 37procentním náskokem od floridského guvernéra DeSantise. A podle posledního průzkumu voličských nálad v New York Times mají Trump a prezident Biden zhruba stejnou podporu 43 procent voličů. Jejich souboj může být jedním z politicky nejšpinavějších v americké historii, což USA velkou reklamu neudělá. Svět zároveň vidí,

že proti sobě stojí hodně staří politici – Bidenovi je dnes 81 let a Trumpovi 77.

Čtyřiapadesátiletý demokratický senátor Dean Philipps se nechal slyšet, že by demokratům prospělo, kdyby nastoupila generace přesvědčivých, dobře připravených a dynamických demokratů. Jenže kde je vzít?

Bidenova viceprezidentka Kamala Harrisová je spíše neviditelná. U republikánů se ozvala republikánská kandidátka na prezidentku Nikki Haleyová, která zase naléhá, aby politici starší 75 let byli podrobeni testům způsobilosti. Při pohledu na současnou napjatou situaci ve světě, nad kterým visí hrozba vypuknutí globálního konfliktu to možná má racionální jádro.

Víc přemýšlet by měli i evropští politici, když je americká politika stále víc nepředvídatelná. Málo evropských lídrů má adekvátní odpověď na to, co by znamenalo zvolení Trumpa za prezidenta. Jak by v rámci druhého kola politiky "Amerika na prvním místě" vypadala budoucnost NATO a transatlantických vztahů? Co by bylo s Ukrajinou a potažmo s Evropou při Trumpově představě, že by mír zařídil za 24 hodin? Ale ono to nemusí být jednoduché ani s Bidenem, pokud se Amerika soustředí hlavně na vnitřní problémy a soupeření s Čínou.

Nemá tak pravdu francouzský prezident Macron, že není úplně prozíravé svěřit evropskou bezpečnost a stabilitu americkým voličům?

Miloš Balabán, Právo