Armáda roztáčí miliardy, které chybí jinde

Od ministryně obrany Jany Černochové (ODS) i náčelníka generálního štábu armády Karla Řehky jsme už několikrát slyšeli, že ani výdaje ve výši dvou procent hrubého domácího produktu armádě nestačí. Prý potřebuje víc, aby mohla odstranit nahromaděné vnitřní dluhy. Jedním dechem však přiznávají, že s efektivitou na tom resort není nejlépe.

Ministerstvo obrany dlouhodobě ignoruje špatné hospodářské výsledky státního vojenského podniku VOP CZ v Novém Jičíně.

Navzdory tomu, že zbrojovky jedou naplno, aby stačily dodávat zbraně napadené Ukrajině, letos v Novém Jičíně propadnou do ztráty okolo 30 milionů korun, přičemž v červených číslech jsou už několik let,

Tamní ředitel Marek Špok nejen nedokázal s katastrofálním hospodářstvím hnout, ale ještě si masově rozkmotřil zaměstnance, takže i když jde o spolustraníka, nezbývalo ministryni nakonec nic jiného než jej odvolat, třebaže nad ním dlouho držela ochrannou ruku.

Potíž je v tom, že firma má být hlavním garantem zakázky na pořízení 274 bojových vozidel pěchoty od švédského výrobce BAE Systems – Hägglunds. Zvládne jí teď rozvrácený podnik realizovat?

Zakázka se navíc navzdory proklamacím vedení obrany prodražuje. Místo necelých 60 miliard korun má nyní stát už téměř 71 miliard. Údajně kvůli vývoji ceny práce, kurzu koruny a rostoucím nákladům na energie. Jenže část armádních expertů varovala již před lety, že cena může nakonec dosáhnout až 75 miliard. Přesto složitý a extrémně náročný akviziční proces dostali na ministerstvu na starosti lidé, kteří se v něm – jak je patrné – nijak zvlášť neorientují. V obraze není ani premiér Petr Fiala (ODS), který sliboval, že cena obrněnců bude nižší díky společnému postupu se Slovenskem, jež si pořídilo stejné.

Aby toho nebylo málo, vše nasvědčuje tomu, že armáda chce navíc pokračovat v praxi nechvalně proslulých záloh za zbrojní zakázky, aniž bychom zbraněmi už disponovali. V rozpočtu obrany na příští rok se objevila položka počítající s více než 15 miliardami korun na pořízení 24 letounů F-35. Již teď tedy budeme platit za něco, co máme obdržet za deset let, přičemž ještě k tomu není uzavřena ani kupní smlouva. Každých deset let dochází v technologickém vývoji ke skokovým pokrokům. Je tedy na místě se tázat za jaké letadlo máme už teď vlastně platit nemalou sumu.

Jisté je, že zahraniční zbrojovce jsme se rozhodli garantovat miliardové příjmy v situaci, kdy v zemi roste nespokojenost občanů s asociálními škrty, podfinancovaným vzděláváním i rostoucími cenami potravin a energií.

Miloš Balabán, Právo