Bidenův perný rok

Útok demonstrantů, sympatizujících s Donaldem Trumpem na sídlo amerického Kongresu ve Washingtonu, ke kterému došlo právě před rokem byl šokem a ranou prestiži Spojených států. I přesto došlo k předání prezidentské moci do rukou Joea Bidena a nenaplnily se katastrofické scénáře o vážné krizi na pozadí neuznání a zpochybnění prezidentských voleb. Biden to ovšem po celý rok neměl jednoduché. Doma musel řešit dopady pandemie .

Barack Obama v knize svých pamětí "Země zaslíbená" napsal, "že se naše demokracie podle všeho potácí na pokraji krize - krize plynoucí ze zásadního sporu mezi dvěma protichůdnými představami o tom, jaká Amerika je a jaká by měla být; krize v níž je naše občanská polis rozpolcená, naštvaná a nedůvěřivá a jež dále přispívá k narušování nejen institucionálních norem a procedurálních pojistek ale i shody na základních faktech, která dříve jak republikáni, tak demokraté považovali za daná."

Biden musí manévrovat ve složitém globálním prostředí, kde se stále více ocitají Spojené státy v roli prvního mezi rovnými s vědomím, že za zády nemá jednotnou zemi. Jistě to vnímají i američtí spojenci. Evropa si sice po Bidenově nástupu do úřadu prezidenta většinově oddechla, že éra politické nepředvídatelnosti s Donaldem Trumpem je pryč, nicméně nemůže se trumpismus znovu vrátit po prezidentských volbách za tři roky?

Bidenova popularita klesá a vypadá to, že ve volbách do Kongresu příští rok ztratí demokraté křehkou většinu. To by prezidenta dost ochromilo.

I Bidenovo heslo o tom, že Amerika je zpět se v globální politice nenaplnilo Ukázal to chaotický ústup z Afghánistánu, který spojence v NATO zaskočil. Takový závěr dvacetileté vojenské přítomnosti USA na autoritě ve světě nepřidal. A prezident musel čelit nevoli i doma.

Pak následoval americký políček nejsilnější evropské vojenské mocnosti - Francii -vytvořením nového pacifického uskupení s Austrálií a Británií okořeněného zrušením obřího kontraktu na francouzské ponorky, kdy Austrálie dala přednost jaderným americkým.

Byl to i drsný vzkaz Evropanům o tom, kde leží klíčová priorita americké zahraniční a bezpečnostní politiky: čelit ekonomickému, technologickému a vojenskému vzestupu Číny. Evropa už není zásadní prioritou.

A i když vztahy s Ruskem zůstávají napjaté, teď hlavně kvůli Ukrajině, nelze si nevšimnout snahy nepřidělávat si starosti. Proběhl summit Biden-Putin v Ženevě, nedošlo k sankcionování plynovodu Nord Stream 2 a zdá se, že Američané se pokouší o kompromis ve věci Ukrajiny, resp. nerozšiřování NATO.

Míra napětí na východě Evropy je přesto velká. Jak upozornil bývalý šéf štábu obrany britských ozbrojených sil generál Carter k eskalaci střetu mezi Západem a Ruskem může přispět nesprávný odhad, což by mohlo vést k otevřené vojenské konfrontaci.

Biden jistě nechce být v roli Johna Kennedyho, který musel čelit bezprecedentní kubánské raketové krizi mezi USA a SSSR. Letos v říjnu od ní uplyne šedesát let... 

Miloš Balabán, Právo