Britové čekají od labouristů zázrak

Zatímco v parlamentních volbách před pěti lety konzervativní strana pod vedením Borise Johnsona získala v parlamentu jasnou většinu a labouristé utrpěli nejtěžší porážku od roku 1935, volby minulý čtvrtek naopak zdecimovaly konzervativce, kteří zaznamenali svůj nejhorší výsledek za téměř 200 let. Čísla hovoří za vše: mají pouhých 121 křesel, zatímco labouristé 412.

Čtrnáctileté vládnutí konzervativců skutečně končí neslavně. Země měla pět premiérů, došlo k jejímu odchodu z Evropské unie, vystoupení bylo provázeno řadou krizí. Nenaplnily se ambiciózní vize premiéra Johnsona o "globální Británii", která bude mít lukrativní obchodní dohody s celým světem, což nakopne k prosperitě britský průmysl. Nepodařilo se zvládnout pandemii covidu-19, v níž přišel Johnson o svoji reputaci alkoholovými večírky na Downing Street. Nezachránila jej ani role největšího podporovatele Ukrajiny, čelící ruské invazi.

Jeho nástupkyně Liz Trussová se udržela v křesle pouhých 49 dní, když její ekonomické plány vedly k oslabení britské libry a málem i zhroucení ekonomiky. Premiér Rishi Sunak měl v osmnácti měsících vládnutí jen malý prostor k tomu, aby dokázal občanům, že konzervativci jsou kompetentní k řízení země a její ekonomiky. Příznačné přitom je, že oba nástupci Johnsona se nedostali k moci lidovým hlasováním, nýbrž vnitrostranickým referendem.

Rozsah domácích problémů je přitom nemalý. Británie se ještě nevzpamatovala z dopadů finanční a ekonomické krize z roku 2008. Státní dluh přesahuje 100 procent HDP, obchod a investice se těžce potýkají s důsledky brexitu. Rostou životní náklady, prohlubuje se společenská nerovnost. Výše mezd stagnuje od roku 2010, kdy se dostal k moci premiér David Cameron.

Expert na britskou politiku Sam Knight v eseji o čtrnáctileté vládě toryů v týdeníku The New Yorker napsal, že podle jednoho odhadu je na tom nyní průměrný dělník o 14 tisíc liber ročně hůře, než kdyby výdělky nadále rostly předkrizovým tempem. Knight konstatuje, že je to nejhorší období pro růst mezd od napoleonských válek. A osekané veřejné výdaje spolu s nefunkční Národní zdravotní službou vyvolávají stále rostoucí nespokojenost britských občanů.

Vůdce labouristů Keir Starmer tak zdědil podle profesora politologie Manchesterské univerzity Roberta Forda "ruiny a popel". Od labouristů, kteří nepochybně získali podporu i díky mnoha protestním hlasům, se tudíž očekává, že dostanou zemi z ekonomické mizérie na růstovou trajektorii. Starmer si je nicméně vědom toho, že to nebude jednoduché. V předvolební kampani byl proto se sliby o návratu ekonomické prosperity velmi opatrný. Platí ale, že voliči jsou hodně netrpěliví…  

Miloš Balabán, Právo