Češi dobývají Ameriku: příběh, jenž hodně Čechů míjí

Názor

Jednou ze zpráv posledních týdnů je završení koupě velké americké zbrojovky Kinetic Group jinou zbrojovkou, a to českou, která se jmenuje Czechoslovak Group, zkráceně CSG. Takové věci se nedějí často. České firmy se, když se jim daří, expanzi nebrání, ale pořád platí, že čeští podnikatelé stejně jako čeští zaměstnanci nejsou ze své přirozenosti světoběžníky.

Příběh nejnovějšího kontraktu za oceánem je zajímavý z několika důvodů. Fascinující je objem peněz, které lze u nás zmobilizovat pro investici v USA: cena za převzetí části společnosti Vista se po několikerém navyšování nabídky zastavila někde na 2,2 miliardy dolarů.

Druhým důvodem k zamyšlení je fakt, že touto akvizicí zvyšuje svůj mezinárodní dosah nejen CSG podnikatele Michala Strnada, ale že se tím završuje přímo historická invaze českého kapitálu do globálního byznysu s ručními zbraněmi a malorážovou municí – čeští investoři v posledních letech koupili po světě víc továren a renomovaných značek nábojů, pušek a pistolí, než si kdo z nás dokáže vybavit.

Proběhlé výročí vzniku ČSR nabízí ještě jiný pohled na tento obchodní případ. Součástí československé státní doktríny byla od vzniku první republiky adorace modernity – ano, byl to víc ideál než hmatatelná skutečnost.

Ale idea masivního rozvoje, kdy ruku v ruce půjde růst průmyslu, ekonomiky a vzdělanosti, směřování k sociální spravedlnosti, ale třeba i budování dopravní infrastruktury, ta v československém, oproti sousedním zemím hodně svébytném pojetí spojovala Masaryka i dynamickou vrstvu technokratů ve státní správě a hlavně v byznysu.

Vzpomeňme na impérium rodiny Baťů – a už jsme u pozorování toho, jak československá modernita vždy přinejmenším částí svých sil mířila do světa. Nákladná snaha české firmy o průnik na americký trh tak není jen rozmarem majitele, ale krokem v intencích budovatelů československé republiky – průmyslníků mezi nimi bylo hodně.

Češi samozřejmě nemusí tuto informaci přeceňovat, osobně se jich moc netýká. Nemá smysl ani argumentovat zmateností internetových diskutérů, kteří se netají vlastenectvím, ale když se vlast ukáže v úspěšnějším světle, než jsou zvyklí, znejistí je to až k negaci všeho českého, co je ve světě vidět.

28. říjen je problematický: co to vlastně slavíme? Jeden důvod by byl. V této zemi pořád žijí lidé, firmy a technologie, které dovedou víc než obstát na světovém kolbišti.

Libor Stejskal, lidovky.cz