Další blízkovýchodní válka na obzoru?

Situace na Blízkém východě se opět zhoršila po sobotním raketovém útoku, který podniklo militantní šíitské hnutí Hizballáh na Golanské výšiny a při kterém zahynulo 12 dětí a mladých lidí. "Útok Hizballáhu překročil všechny červené linie a tomu bude odpovídat reakce," prohlásil izraelský ministr zahraničí Jisrael Kac. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který kvůli útoku předčasně ukončil návštěvu USA, vzkázal, že "Hizballáh zaplatí za útok vysokou cenu, takovou, jakou dosud nezaplatil."

Frekvence raketových útoků Hizballáhu podporovaného Íránem se v minulých týdnech prudce zvýšila a jeho raketovou kapacitu nelze podceňovat. Podle odhadů disponuje 40-120 tisíci raketami. A i když se v dubnu odehrál jen "demonstrační" raketový útok Íránu na Izrael v reakci na likvidaci vysoce postavených činitelů íránských revolučních gard v Sýrii, nelze vyloučit, že íránská válečná partie proti Izraeli pokračuje.

Napomáhá jí dění v Gaze, kde se ani po deseti měsících úporných bojů nepodařilo Izraelcům úplně porazit teroristické hnutí Hamás, zodpovědné za brutální teroristický útok proti Izraeli 7. října. Izraelskou pozici ovšem oslabuje míra devastace Gazy s mnoha civilními oběťmi.

V potaz vezměme i nedávný útok bezpilotníkem jemenských Húsiů na Tel Aviv, po kterém následoval izraelský raketový protiúder na jejich základnu. Potenciál Húsiů ale podlomen nebyl. Izraelský přístav Ejlat v Rudém moři je nyní v úpadku, protože kvůli útokům Húsiů je námořní doprava přesměrována na bezpečnější trasy. Americké námořnictvo utratilo více než miliardu dolarů k jejich eliminaci, zatím bezvýsledně.

Není tak pro Írán výhodné udržovat tři ohniska válečného napětí v Gaze, Libanonu a v Jemenu? Válečné testování Izraele může mít i další příčiny. Třeba oslabení jeho vnitropolitické jednoty kvůli Gaze. Svědčí o tom otevřený dopis bývalých prominentních velitelů izraelské armády a zpravodajských služeb vedoucím činitelům amerického Kongresu, ve kterém se uvádí, že premiér Netanjahu představuje pro Izrael existenční hrozbu, neboť nemá žádné jasné strategické cíle pro válku v Gaze. Tím nepochybně podlomili jeho washingtonskou misi, jejímž cílem bylo zajistit pokračování americké podpory pro její vedení.

A je nyní Washington schopen věnovat blízkovýchodnímu dění adekvátní pozornost, když je pohlcen předvolebním bojem s výrazně oslabeným a jen dosluhujícím prezidentem Bidenem? I když z Bílého domu zaznělo, že je možností otevřené války mezi Izraelem a Hizballáhem znepokojen.

Otevření další válečné fronty ale nepochybně může vést k eskalaci konfliktů na celém Blízkém východě s nemalými dopady i na evropskou bezpečnost. 

Miloš Balabán, Právo