Další olej do ohně

Ruská válka na Ukrajině vstupuje částečnou mobilizací do další fáze. Podle oficiálních údajů je do války nasazeno okolo 190 tisíc vojáků, nicméně bezprostředně bojové útvary v prvních liniích mohou mít maximálně okolo 50 tisíc příslušníků.

Tento počet byl schopen na velmi široké frontě dosáhnout územích zisků na Donbasu a jihu Ukrajiny. Teď ale vyklízí pozice pod tlakem mobilizovaných a motivovaných Ukrajinců s masivní podporou západních zbraní. Víc vojáků Putin potřebuje například pro techniku, pokud by chtěl třeba z Běloruska přesunout stovky tanků.

Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov vyzval už před několika dny k "samomobilizaci" s tím, že ruské oblasti by měly vytvářet jednotky dobrovolníků. Lídři osmi oblastí ho už vyslyšeli. Z Kurska je prý na frontě 800 dobrovolníků, z Krymu jich má dorazit 1200.

Putin částečnou mobilizací navazuje na výsledky regionálních voleb minulý týden, ve kterých prokremelské síly dostaly podporu, jakkoliv volby v Rusku nelze považovat za demokratické. A pak je zde ještě jeden zásadní moment. Urychlené vyhlašování "referend" o připojení k Rusku v Luhaňské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti bylo zjevně s vyhlášením částečné mobilizace synchronizováno.

Hrozivou ruskou strategii poodkryl bývalý prezident a místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv. Na síti Telegram napsal, že plebiscity jsou důležité nejen pro ochranu obyvatel obsazených území ale také pro "obnovu historické spravedlnosti". Zároveň s ohledem na chystanou anexi varoval před "útoky na ruské území". Pohrozil, že by Rusko mohlo reagovat "všemi možnými obrannými silami". Putin v projevu k vyhlášení mobilizace to ještě vygradoval slovy, že "pokud dojde k ohrožení územní integrity naší země a pokud jde o ochranu našich občanů, použijeme všechny dostupné prostředky, a to neblufuju."

Lze se ptát, zda mezi ně patří i taktické jaderné zbraně. Rozhodně to už není akademická otázka. Walter Russell Mead ve Wall Street Journal upozorňuje, že použití jaderné zbraně by otřáslo samotnými morálními a politickými základy NATO. A případné roztažení amerického jaderného deštníku nad Ukrajinou by znamenalo riziko největší jaderné krize od karibské krize. Ta vrcholila právě před šedesáti lety.

Válka částečnou mobilizací eskaluje. Je zřejmé, že diplomatická jednání, která by mohla vyústit v nějakou dohodu akceptovatelnou pro obě strany jsou naprosto nemožná. Míra bezpečnostní nepředvídatelnosti se stále zvyšuje a nikdo si nemůže být jist kam se pohne další vývoj. V kombinaci s ekonomickou a energetickou krizí v Evropě se dostáváme do hodně nebezpečných peřejí.

Miloš Balabán, Právo