Došlo na slova Angely Merkelové

Když Angela Merkelová dokončila rozhovor s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem, nenechala si dojmy pro sebe: Evropa zůstane ve světě sama, bez Ameriky, musí se na to připravit, varovala. Psal se rok 2017. Uplynulo osm let – a Evropa je na tom stejně, jako v začátcích Trumpova prvního mandátu.

O budování její "strategické autonomie" se sice občas pokoušel mluvit francouzský prezident Emmanuel Macron, v praxi se ale nezměnilo zhola nic. Za hranicemi starého kontinentu je teď ovšem jiné prakticky všechno. Do mezinárodních vztahů se s plnou silou vrátila velmocenská politika, a bezpečnostní závislost, kterou si Evropané v mezičase bezstarostně pěstovali na Spojených státech, z nich teď dělá ty, které ponižují posíláním za dveře.

Středeční schůzku amerického a ruského ministra zahraničí Marca Rubia a Sergeje Lavrova v saudskoarabském Rijádu nazval Bílý dům "skutečně monumentálním krokem k míru na Ukrajině". Po jeho dosažení by prý navíc s Rusy rád jednal o "geopolitických zájmech", "ekonomických příležitostech" i případném ukončení sankcí, pokud se podaří zastavit boje.

Otázka o jaké "geopolitické zájmy" jde, nepředstavuje složitý diplomatický rébus: nové uspořádání americko-ruských vztahů, které by vytvářelo tlak na Evropu, Čínu i další země na vzestupu. Jisté každopádně je, že současné USA přestaly stát o roli hlavního garanta nejen ukrajinské, ale i evropské bezpečnosti. Mírová dividenda je vyčerpána a Pax Americana v podobě, v jaké jsme ho dosud znali, skončil. Spojené státy se – stejně jako Rusko a Čína – obracejí proti dosavadním pravidlům mezinárodní politiky a Evropa, na novou situaci zoufale nepřipravená, se ocitá ve víc než vážném ohrožení.

Horečná snaha Emmanuela Macrona na nečekaný vývoj reagovat sice přinesla dvě schůzky evropských lídrů, výsledky ovšem zatím bohužel nikoli. Jen verbální příslib další pomoci Ukrajině a připuštění faktu, že navzdory velkým ekonomickým problémům budou muset unijní země začít vydávat mnohem více peněz na obranu.

Macron se sice prohlásil za "garanta podpory Ukrajině", zároveň ale jedním dechem podpořil Trumpovo úsilí o ukončení války. Jaké vyjednávací karty mu to dá do rukou, ukáže jeho nadcházející návštěva v Bílém domě, kam nyní míří spolu s britským premiérem Keirem Starmerem.

Úsilí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby se o budoucnosti jeho země nerozhodovalo bez účasti Kyjeva, se na každý pád po rijádské schůzce ocitlo v troskách. Navíc čelí bezprecedentnímu tlaku Donalda Trumpa, který jej nazval diktátorem zbytečně protahujícím válku. Zelenskyj mu přitom sotva může odpovědět s obdobnou razancí, aniž by riskoval rychlé ukončení americké pomoci, bez níž Ukrajina nemá šanci na přežití. A opřít o Evropu se nemůže víc než jen částečně.

Miloš Balabán, Právo