Evropané stále působí tváří v tvář Trumpovi bezradně

Další dějství ukrajinského dramatu v režii amerického Trumpa nastalo včera jeho rozhodnutím přerušit vojenskou pomoc Ukrajině. Je to další vzkaz do Kyjeva i Evropy, že chce prosadit americký mírový plán založený na dohodě s Ruskem. Potvrzuje to i informace televizní stanice CNN, že byly urychleny přípravy osobního jednání Trumpa s ruským prezidentem Vladimírem Putinem.

Američané jistě zaznamenali, že nedělní londýnská schůzka "koalice ochotných" nepřinesla žádný posun v evropské ukrajinské strategii. Spíše obnažila evropskou nepřipravenost pomáhat Ukrajině vést válku s Ruskem bez podpory USA.

"Mírový plán" pro Ukrajinu britského premiéra Keira Starmera a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je zatím ve hvězdách. Macron prohlásil, že jeho základem je měsíční příměří, které má poté vést k mírovým rozhovorům, podepsání mírové dohody a rozmístění mírových sil, jenže Starmer popřel, že to bylo s Brity projednáno.

Britský lídr má navíc přes všechnu rétoriku o další podpoře Ukrajiny svázané ruce. Příliš tlačit na pilu proti Trumpovi nemůže, pokud nechce obětovat zvláštní vztahy Británie a USA. Se šéfem Bílého domu se nicméně snaží udržovat dobré vztahy i další politici. Trump uvedl, že v posledních dnech mluvil o Ukrajině se čtyřmi premiéry a pěti prezidenty z Evropy. "Většinu z nich znám, jsou to moji přátelé. Chtějí to vyřešit," dodal Trump.

Přesto se ale rozhodl Evropany konfrontovat s otázkou, zda si při řešení konfliktu vyberou Washington nebo Kyjev.

Ve hře je hodně. Pomineme-li stále enormní bezpečnostní závislost Evropy na USA jsou tu ještě ekonomické vztahy. Objem obchodu mezi USA a Evropu dosáhl v roce 2024 odhadem 1,4 bilionu eur, vzájemné investice na obou trzích činí 5,3 bilionu eur. Jistě existuje značná míra vzájemné závislosti, nicméně Trump chce uvalit 25procentní clo na dovoz z EU, což už ohlásil na prvním zasedání svého kabinetu.

Potenciální obchodní válka by přitom mohla zasáhnout Evropu ve chvíli, kdy zvažuje posilování svého vlastního obranného potenciálu stamiliardami eur navzdory aktuálním ekonomickým potížím. Evropští lídři si musí být vědomi toho, že škrty v rozpočtech umožňující navyšování zbrojních výdajů se mohou stát další rozbuškou společenské nespokojenosti s jejich vládnutím.

Možná by si tak mohla Evropa ve chvíli nejsilnější krize v transatlantických vztazích, jejíž součástí je i válka na Ukrajině, pomoci efektivnější diplomacií založenou, jak napsal známý politolog Ivan Krastev v listu Financial Times, na "politické imaginaci". Zatím o tom ale dvě pařížské a jedna londýnská schůzka nesvědčí. A na místě je skepse, zda jí může přinést i čtvrteční mimořádný unijní summit.

Miloš Balabán, Právo