Horké válce teď zabrání jen chladné hlavy

Od chvíle, kdy Izreal zabil šéfa Hamásu Ismáila Haníju a následně dvojku Hizballáhu Fuáda Šukra v Libanonu, uplynul téměř měsíc. Celý ten čas provázela nervozita z reakce Íránu a obou teroristických hnutí. Teherán sliboval "těžkou odplatu". A svět se obával vypuknutí širší války na Blízkém východě.

Zatím se ale v neděli odehrál "jen" spektakulární raketový souboj mezi Izraelem a Hizballáhem. Nejprve zaútočila stovka izraelských stíhaček na odpalovací zařízení Hizballáhu, aby byl podle izraelského premiéra Benjamina Netanjahua odvrácen masívní raketový útok na jeho zemi. Ten přesto o víkendu přišel v podobě 320 raket vystřelených na vojenské a civilní izraelské cíle. Následky nebyly díky silné protivzdušné obraně židovského státu nijak fatální. Hizballáh ale poté varoval, že se jedná o první fázi odvety, která "zabere nějaký čas."

I když tedy zatím dění připomíná "řízenou eskalaci", obavy z propuknutí nekontrolovaného konfliktu dál přetrvávají. Co je ve hře?

Pro Izraelce žijící na severu země jsou neustálé přeshraniční útoky Hizballáhu nesnesitelné - z domovů kvůli nim bylo vyhnáno šedesát tisíc lidí, kteří ztrácejí trpělivost, a volají po tom, aby armáda zatlačila Hizballáh na sever od libanonské řeky Lítání. A jsou rozhořčeni, že preventivní útok proti Hizballáhu byl proveden hlavně kvůli ochraně středního Izraele, nikoliv k odstranění hrozby pro jejich domovy.

Hizballáh kromě pomsty za zabití Šukra odůvodňuje svoje útoky pokračující izraelskou vojenskou operací v Gaze, při které bylo podle údajů místních orgánů zabito přes čtyřicet tisíc Palestinců. Dosažení dohody o příměří a návratu izraelských rukojmích, zajatých při brutálním teroristickém útoku Hamásu 7. října, by snížilo "teplotu" napětí v celém regionu. Ta je ale zatím v nedohlednu a nepřiblížila se ani po posledních jednáních vedených v Káhiře za amerického, egyptského a katarského prostřednictví.

Aby toho nebylo málo, vře to i v izraelské vnitřní politice. Bývalý premiér Ehud Olmert vyrukoval s tvrzením, že jeho nástupce Netanjahu sdílí s vůdcem Hamásu Jahjá Sinvárem společný zájem na "udržování ohně války", přičemž oba dva doufají, že Írán nakonec vstoupí do přímé konfrontace s Izraelem, což by následně donutilo Spojené státy zasáhnout.

Je to paradoxní, ale v konfliktu mezi Palestinci a Izraelci nyní nejvíce záleží na tom, aby chladnou hlavu udrželi především Američané a Íránci

Miloš Balabán, Právo