Jak se vyhnout válce

"Náš svět je v nebezpečí. Tradiční jistoty se hroutí, hrozby a zranitelnosti se množí a řád založený na pravidlech je pod stále větším tlakem. Potřeba dialogu nebyla nikdy větší."

Takto popsal předseda Mnichovské bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger současný stav světa. Je paradoxem, že na konferenci, která proběhla o víkendu, dialog scházel, protože poprvé od roku 1991 se jí nezúčastnili ruští oficiální představitelé. Důvod? Zostření vztahů mezi Západem a Ruskem nejen kvůli Ukrajině ale i kvůli rozdílným pohledům na současný stav evropské bezpečnosti. Místo dialogu se tak vedl jen monolog.

Leitmotivem vystoupení přítomných západních státníků bylo odsouzení Ruska za jeho politiku nátlaku na Ukrajinu rozmísťováním vojsk i vojenskými cvičeními. Nedošlo ke shodě, zda je možné krizi řešit diplomatickou cestou. Tu připustil německý kancléř Scholz, americký ministr zahraničí Blinken řekl, že si to Moskva nepřeje. Polský premiér Morawiecki varoval Západ před naivitou, pokud si myslí, že splnění části ruských podmínek povede k mírovému soužití. Britský premiér Johnson v neděli v rozhovoru pro BBC vytasil silný kalibr: Rusko podle něj chystá největší válku v Evropě od roku 1945.

Míra napětí je největší od konce studené války. Řinčí se zbraněmi a nelítostná válka se vede v informačním prostoru, kde mají Američané díky své globální dominanci hodně navrch. Odnáší to ale i Ukrajina, neboť zprávy o nepotvrzených ruských invazích zle doléhají na ukrajinskou ekonomiku.

Třiceti letech od skončení studené války se znovu láme chleba, jakou cestou se má Západ vydat. Přitom na počátku devadesátých let minulého století existovala šance, jak zformovat model udržitelnější evropské bezpečnosti. Svědčí o tom archivní dokumenty, které nyní publikoval týdeník Der Spiegel.

V záznamu o setkání vedoucích činitelů ministerstev zahraničí USA, Británie, Francie a Německa ze 6. března 1991se uvádí vyjádření německého zástupce Jürgena Chroboga, že není možné nabídnout Polsku a dalším zemím členství v NATO. Americký zástupce Raymond Seitz dokonce prohlásil, že USA nebudou využívat stažení sovětských vojsk z východní Evropy a NATO by se nemělo rozšiřovat na východ ani oficiálně, ani neoficiálně.

Historie, jak víme pak šla jinudy, vítězství ve studené válce nasměrovalo Západ na jinou cestu. Nyní ale dochází po třech dekádách k vážné kolizi s Ruskem. Je řešitelná válkou, která by nastolila novou rovnováhu sil? Těžko si někdo dokáže představit válku mezi dvěma jadernými mocnostmi. Vyvolalo by to geopolitický chaos, nestabilitu v Eurasii a formování nových bloků globálních sil.

Nalejme si zároveň čistého vína: nejedná se ani tak o rusko-ukrajinský konflikt jako spíše o krizi v americko-ruských vztazích. Podobá se karibské před šedesáti lety, kterou se podařilo urovnat. Východisko z krize může být dnes podobné: uzná se nepřípustnost hrozby další eskalace napětí, povedou se rozhovory o urovnání situace a budou poskytnuty vzájemné bezpečnostní garance. V následujících týdnech uvidíme, zda je to reálné. Pokud ano, nejvíce si mohou oddechnout Evropané.

Miloš Balabán, Právo