Korunovace a konec starých časů

Korunovace nového anglického krále Karla III. byla událostí, která na okamžik přebila válku na Ukrajině, krizové symptomy v ekonomikách Západu i hrozby plynoucí ze zostřeného soupeření globálních mocností. Pomohla Británii, která mohla díky korunovaci opět uplatnit svoji globální "měkkou moc", otřesenou sedmi lety politických a ekonomických turbulencí po vystoupení z Evropské unie.

Zároveň ale nabídla pohled na dramatické proměny současného světa i Británie. Musela být zcela jiná než ta předcházející před sedmdesáti lety, kdy na trůn nastupovala královna Alžběta II.

Na starobylém obřadu, jenž byl vždy doménou anglikánské církve byli přítomni i představitelé jiných náboženství – buddhističtí, hinduističtí, muslimští a sikhští hodnostáři. Stará dobrá Anglie je prostě už minulostí a sám nový král už dal najevo, že dobře ví, že staré představy o monarchii a náboženství nemohou být dogmatem s ohledem na změny kulturní identity a náboženské víry, i když zůstává hluboce věřícím křesťanem.

V roce 1953 si těžko někdo dokázal představit, že jednou budou na korunovaci přítomni hinduistický britský premiér Rishi Sunak a první ministr Skotska Humza Yousaf, původem z Pákistánu. Nemluvě o londýnském starostovi Sadiqu Khanovi, který je prvním muslimem stojícím v čele velkého hlavního města Západu. Prostě koloniální minulost Británie se výrazně propisuje do její současnosti.

Karel III. bude také zřejmě nucen přihlížet dalšímu poklesu významu britského společenství. Kanada, Austrálie a Nový Zéland přehodnocují své propojení s "korunou". Australský premiér, labourista Anthony Albanese je zastáncem přeměny jeho země v republiku a labouristická vláda si její samostatnost vytkla jako svůj dlouhodobý cíl. První vlaštovkou se stává nová australská pětidolarovka – nebude na ní králova vizáž nýbrž domorodý design. Také řada malých zemí Karibiku oznámila své plány přeměnit se v republiky, jak už učinil Barbados v roce 2021.

Nový panovník má nakročeno k tomu, aby se stal, jak napsal Washington Post, prvním britským postkoloniálním králem, který se zbavuje vybledlých ozdob impéria a uznává hluboké dědictví nespravedlností spojených s koloniální minulostí. Král, tehdy ještě jako následník trůnu, je přiznal při vyhlášení úplné barbadoské nezávislosti.

Vyrovnávání s koloniální minulostí je bolestný proces. Na stole je třeba otázka přímé účasti britské královské rodiny na prodeji otroků v 17. století, o němž informoval deník The Guardian. Buckinghamský palác už oznámil, že se nebrání tomu, spolupracovat na výzkumu dané věci

Nový král nastupuje na trůn v době, kdy nemusí být jednoduché provést monarchii dalším složitým obdobím. Nemůže se rozhodovat i o tom, zda přežije v bouřlivém 21. století?

M. Balabán, Právo