Krvavá válka v Gaze zdaleka nekončí

Dvouměsíční příměří mezi Izraelem a palestinským teroristickým hnutím Hamás skončilo po úterních izraelských leteckých úderech na Gazu při nichž podle neověřených informací zahynulo přes 400 lidí. Sedmnáct měsíců trvající konflikt, který odstartoval teroristický útok Hamásu na Izrael předloni 7. října, pokračuje.

Gaza se vrací do popředí mezinárodního zájmu v momentu, kdy svět sleduje, zda se podaří prezidentovi USA Donaldu Trumpovi pohnout s ruskou válkou na Ukrajině. Tady to zatím drhne. Jeho představa o budoucnosti Gazy jako o "Azurovém pobřeží" Blízkého východu, což zajistí Američané, se teď také nejeví jako příliš reálná.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že jeho vláda nemá v plánu Hamásu ustoupit a vyjednávání s ním budou probíhat pouze pod palbou. Izraelští představitelé prohlašují, že úterní útok je počátkem mnohem širší ofenzívy, která má Hamás donutit okamžitě propustit 59 izraelských rukojmí držených v Gaze, z nichž více než polovina je považována za mrtvou.

Rozpornost této strategie bije do očí. Neznamená další útok spíše rozsudek smrti na přeživšími rukojmími? Tak to chápou rodiny rukojmích a s nimi desetitisíce Izraelců, kteří protestují proti postupu Netanjahuovy vlády v ulicích izraelských měst. Poukazují i na to, že k obnovení konfliktu vedli Netanjahua vnitropolitické důvody.

Že mohou mít pravdu potvrzuje fakt, že hned po útocích se do vlády navrátil krajně pravicový politik Itamar Ben Gvir, jehož stranu Židovská síla Netanjahu potřebuje k upevnění většiny v parlamentu, což má umožnit schválení státního rozpočtu. Pokud by se tak nestalo vláda padá a muselo by se konat předčasné parlamentní volby. A těch se Netanjahu obává.

Amos Harel v izraelském deníku Haarec si nebral servítky, když napsal, že "skutečný cíl Netanjahua se zdá být stále jasnější: postupný náběh směrem k režimu autoritářského stylu, jehož přežití se bude snažit zajistit věčnou válkou na mnoha frontách".

A jak reagují USA? Bílý dům sice pomohl prosadit první fázi příměří, teď se ale zdá, že nemá problém s podporou Netanjahuových kroků. Může to být součástí strategie dalšího zatlačování Íránu, který podporuje Hamás. Zřejmě nikoliv náhodou těsně před izraelským útokem na Gazu zesílili Američané vlastní útoky na jemenské Húsíje, taktéž spojence Teheránu, kteří už 15 měsíců ohrožují raketami a drony lodní dopravu v Rudém moři.

Blízkovýchodní sud prachu se tak znovu zahřívá a při jednání Trumpa s Putinem ohledně konfliktu na Ukrajině může nakonec přijít řeč i na Blízký východ. Summit EU byl zatím schopen vydat jen výzvu k návratu k dohodě o příměří mezi Izraelem a Hamásem. Poslouchá ale někdo Evropany?

Miloš Balabán, Právo