Migrační bezradnost

Podle Eurostatu bylo v EU podáno za první čtyři měsíce letošního roku 243 tisíc žádostí o azyl. Za celý minulý rok jich bylo téměř 900 tisíc. Migrace zůstává žhavým tématem. Potvrzuje to i kompromisní migrační reforma, kterou minulý týden schválili ministři vnitra zemí Unie. Počítá s povinnou solidaritou se zeměmi přetíženými žadateli o azyl a s rychlejším vyřizováním neúspěšných žádostí. Země, které azylanty odmítají se z toho mohou vykoupit či nebo poslat experty a materiální pomoc.

Polsko a Maďarsko byly proti, považují i tento kompromis za nepřípustnou formu nátlaku. Podobně argumentuje i předseda ANO Andrej Babiš. Polský premiér Morawiecki očekává k reformě debatu na unijním summitu. Polsko podle něho prosazuje "utěsnění hranic EU a nepřipouští velké migrační masy" a nedopustí, aby "pašeráci lidí diktovali Uniii podmínky."

Migrace ale podkopává stabilitu Unie zevnitř. "Čeká nás kolaps," řekl saský premiér Michael Kretschmer (CDU) v listu Die Welt a obvinil spolkovou vládu ze selhání.

"Počet lidí je příliš velký. Nemůžeme je integrovat. Školy a školky jsou přetížené, chybí bydlení. Těžko můžeme nabízet jazykové kurzy. Proto je třeba počty migrantů snížit."

Varoval, že pokud s tím koaliční vláda SPD, Zelených a FDP něco neudělá nedopadne to v Německu dobře. Přitom tam zůstává 300 tisíc odmítnutých žadatelů o azyl, které se nedaří vyhostit.

Emoce hýbají i Nizozemskem. Země se nemůže vyrovnat se sedmdesáti tisíci žadateli o azyl ročně.

Tzv. no-go zóny, kde je kvůli nepřizpůsobivým migrantům nebezpečno přestávají být "výsadou" některých západoevropských velkoměst. Už se rozšiřují i do menších sídel.

Není divu, že nezvládnutá migrace postupně mění politickou mapu evropských zemí. Vidíme to ve Francii, Itálii, Švédsku a Rakousku. V Německu se protestní Alternativa pro Německo (AfD) dostala v celostátních volebních průzkumech na druhé místo a vévodí v nich v Sasku a Duryňsku.

Evropští politici si musí připomínat, že migrační tlak na Evropu je z velké části důsledkem nepromyšlených vojenských intervencí v evropském předpolí v minulých dvou dekadách.

Miloš Balabán, Právo