Není jasné, kdo ve Venezuele vyhrál prezidentské volby
Ve Venezuele se konaly v neděli prezidentské volby, které se fakticky staly referendem o vládnutí autokrata Nicolása Madura, jenž vedení země převzal od zemřelého charismatického politika Hugo Cháveze v roce 2013.
Chávez se pokusil o "kubánský" experiment v bohaté zemi sedící na ropě, nicméně trpící vysokou mírou společenské nerovnosti. Přerozdělování bohatství mu vyneslo obrovskou podporu chudších vrstev, časem jí ovšem vystřídalo vystřízlivění. Špatná ekonomická politika spojená s obohacováním nových vládců přivedla zemi do katastrofy, kterou ještě nástup Madura prohloubil. Hyperinflace, nedostatek základních potravin. vysoká kriminalita a represe vůči opozici vyhnaly ze země téměř osm milionů Venezuelanů.
Prezidentské volby měly Madurovu moc opět legitimizovat, přičemž opozice byla diskvalifikována nepřipuštěním její populární vůdkyně Mariny Coríny Machadové k prezidentské kandidatuře. Náhradník se ale našel – stal se jím 74letý bývalý diplomat Edmund González. Průzkumy veřejného mínění ukazovaly na jeho jasné vítězství. Jenže po skončení voleb oznámila Ústřední volební komise, kterou kontrolují Madurovi příznivci, že Maduro vyhrál s 51 procenty hlasů, kdežto González byl se 44 procenty hlasů poražen.
O legitimitě takového výsledku pochybuje nejen venezuelská opozice, podle níž naopak vyhrál se sedmdesáti procenty, nýbrž i latinskoameričtí politici. Chilský prezident Gabriel Boric prohlásil, že "výsledek je těžko uvěřitelný", a uruguayský prezident Luis Alberto Lacalle Pou uvedl, že se "Maduro chystal vyhrát bez ohledu na skutečné výsledky." Výsledky zpochybňují i další latinskoamerické země.
Venezuela je tak opět ve varu, v ulicích Caracasu dochází k demonstracím proti falšování voleb a ke střetům mezi demonstranty, armádou a policií. Maduro spoléhá především na armádu. Expertka na politiku latinskoamerických zemí z Kolumbijské univerzity Kristina Maniová nicméně uvedla, že jeho víra v jednoznačnou podporu armády může být lichá. Klesla totiž vůči němu loajalita především u nižších důstojníků, které také tíží, špatná ekonomická situace země.
A pak je zde ještě ztráta podpory od nejvlivnějšího latinskoamerického politika, brazilského prezidenta Luly da Silvy, který měl dříve blízko k Chávezovi. Do Caracasu vzkázal, že jedinou šancí pro Venezuelu je respektovat volební proces a zároveň Madura varoval před "krvavou" rétorikou vůči opozici. Nepochybně si i tím zvyšuje mezinárodněpolitický kredit Brazílie jako "klidné síly".
Madurovi se tudíž zužuje manévrovací prostor a nelze vyloučit, že v následujících dnech a týdnech může ve Venezuele nastat zásadnější politický obrat.
Miloš Balabán, Právo