Nešťastné kádrování

V Kyjevě se u prezidenta Zelenského vystřídali skoro všichni vlivní evropští politici. Chyběl ovšem mezi nimi lídr nejsilnější evropské země, německý kancléř Olaf Scholz.

Důvodem je ukrajinské faux pas s německým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem. Ten tam chtěl odcestovat společně s hlavami států Polska, Lotyšska, Estonska a Litvy v polovině dubna. Kyjev ale diplomatickými kanály vzkázal, že není vítán, protože si jako ministr zahraničí a hlava státu příliš zadal s Putinovým Ruskem.

Je to hodně nediplomatické gesto vůči nejsilnější evropské mocnosti, která byla v uplynulých třech dekádách vůči Ukrajině mimořádně vstřícná a všestranně ji politicky, a hlavně ekonomicky podporovala. Bez Německa by možná dnes nebyla schopná Rusku vůbec čelit. Právě Steinmeier jako tehdejší ministr zahraničí vyvinul mimořádné úsilí, aby Ukrajinu zachránil od finančního bankrotu, který jí hrozil v roce 2014.

Ještěže už není kancléřkou Angela Merkelová. Ukrajinci by ji mohli školit ještě víc než Steinmeiera za jednání s prezidentem Putinem a snahu o dialog s Ruskem po celou dobu její šestnáctileté vlády. Nebo za sjednání Minských dohod před sedmi lety i když se bohužel nenaplnily.

Lze jistě vnímat, že Zelenskyj v klíčovém okamžiku tlačil na pilu s cílem, aby Německo změnilo svůj donedávna odmítavý postoj k dodávkám těžkých zbraní Ukrajině. Avšak politické kádrování je v této válce zároveň cestou do pekel.

Poškozuje to Západ i Ukrajinu a Moskva se může škodolibě usmívat. Navíc když ukrajinský velvyslanec Melnyk vyplísnil Scholze za jeho odmítnutí cesty do Kyjeva slovy, že "hrát si na uraženou jitrnici nevyznívá moc státnicky", což je odkaz na německou frázi pejorativně označující jednání, kdy člověk dělá drahoty.

Bývalý soc. dem. ministr zahraničí Sigmar Gabriel napsal, že odmítnutí Steinmeiera Zelenským je součástí jeho vnitropolitického boje: dovnitř Ukrajiny chce ukázat, že kdokoliv vyjednával s Ruskem, nese vinu za Putinovu dnešní ofenzivu proti Ukrajině.

Patří sem tedy i americký prezident Biden, který před rokem nabídl Putinovi summit v Ženevě, nebo francouzský prezident Macron, jenž se dlouhodobě snažil o dialog s Ruskem, v čemž ostatně pokračuje i nyní, po svém znovuzvolení. Naposledy mluvil s Putinem v úterý telefonicky přes dvě hodiny.

Včera ale Zelenskyj zatáhl za záchrannou brzdu a pozval Steinmeira do Kyjeva. V telefonátu se pak státníci dohodli, že "nechají minulost za sebou a budou se soustředit na budoucí spolupráci". Ukrajina jí bude potřebovat, neboť bez Německa se nenajde ani diplomatické východisko k ukončení války, ani nezíská podpora pro obří ekonomickou pomoc zajišťující obnovu země.

Miloš Balabán, Právo