Ode zdi ke zdi

Evropská unie jako celek nehraje ve věci Ukrajiny a evropské bezpečnosti relevantní roli. Washington sice uvádí, že s evropskými spojenci konzultuje jednání s Ruskem, ale dá se očekávat, že při jednání ministrů zahraničí USA a Ruska Blinkena a Lavrova se bude licitovat hlavně mezi oběma mocnostmi.

Jednotlivé členské země Unie se snaží i o vlastní politiku. Francouzský prezident Macron vystoupil s návrhem na vytvoření "nového řádu bezpečnosti a stability" a systému kolektivní bezpečnosti v Evropě. Chce ho projednat s Ruskem.

Maďarský premiér Orbán ohlásil, že navštíví Moskvu a sejde se první únorový den s prezidentem Putinem. Asi by bylo dobré, aby si náš kabinet k tomu sladil noty a neopakoval se nediplomatický výpad vůči maďarské vládě ze strany předsedkyně jedné z koaličních stran.

Německo zároveň zažívá "ukrajinský vděk". Ukrajinský ministr zahraničí Kuleba, kvůli neochotě Berlína dodávat na Ukrajinu zbraně prohlásil v Die Welt, že si to Ukrajinci budou po desetiletí pamatovat. Silná slova. Nesvědčí ale spíše o ukrajinské diplomatické nezralosti?

Mnozí Němcům vyčítají, že se ve stávající krizi, kde už mohou sebenaplňující se proroctví vést i k nechtěnému konfliktu nebo válce chovají zdrženlivěji. Jenže především oni už musí vidět, že takový scénář by měl pro Německo a Evropu fatální dopady.

Mohlo by to vést i k přerušení dodávek plynu z Ruska v situaci, kdy ozeleňování ekonomik a spoléhání se na obnovitelné zdroje spojené i s vypínáním jaderných elektráren konfrontuje Německo a další evropské země s energetickým deficitem. Není vyloučeno, že by mohla vypuknout energetická krize jako v sedmdesátých letech minulého století.

A jak upozornil Nikolas Gvosdev v The National Interest moc se nemluví o tom, že Rusko se stalo jedním z hlavních dodavatelů ropy do Spojených států. Důvod? Americké sankce proti Venezuele donutily americké rafinérie kupovat místo venezuelské ropy ropu ruskou. Nedivme se tak tomu, že i ministr Blinken je proti zpřísňování sankcí.

Brát v potaz reálie současného světa dá zabrat. Americký akademik a přední komentátor Wall Street Journal Walter Russell Mead napsal, že by prezident Biden měl otevřít zadní vrátka americkým vztahům s Ruskem, které nějakým způsobem uznají novou sílu Ruska. Diskrétní jednání seniorních lidí z obou mocností budou podle něj důležitější než oficiální návštěvy a tiskovky.

A co Evropa? Možná by stálo za to oslovit Angelu Merkelovou, zda by se neujala role diskrétního vyjednavače. Rusové by takovou těžkou váhu mohli vzít na vědomí.

Zatím se Evropa potácí ode zdi ke zdi a do první geopolitické ligy ve které by mohla mít větší vliv na osudy světa má hodně daleko.

Miloš Balabán, Právo