Opatrný Západ sleduje i kyjevské spory

Drama v Bruselu se nekonalo. Maďarský premiér Viktor Orbán nevetoval na summitu Evropské unie finanční pomoc Kyjevu do roku 2027 v objemu 51 miliard eur. Ke změně stanoviska ho přimělo podle jeho slov poskytnutí garancí a kontrolních mechanismů, které garantují rozumné využití peněz.

Není od věci podívat se na věc trochu zblízka i v širším kontextu. Britský The Economist jízlivě konstatoval, že na pozadí hlasitých výroků o tom, že Evropa stojí po boku Ukrajiny představuje schválená částka 0,08 procenta HDP celé EU. Přitom na pandemický fond šlo 750 miliard eur a ozelenění evropské ekonomiky bude stát více než bilion eur. O podstatně menší sumě pro Ukrajinu se jednalo sedm měsíců a stalo se z toho politické drama.

Na Ukrajinu ale putují finance i od jednotlivých členských zemí Unie. Německo poslalo téměř 13 miliard eur. Jenže popularita německé vlády je na rekordně nízkých 19 procentech a kancléř Olaf Scholz si nemusí být jistý, zda se podaří v takovém objemu pomoc udržet. Asi nikoliv náhodou vyzval kancléř další země Unie, aby zvýšily svoji pomoc, podle něj stále nedostatečnou.

Za oceánem to s jejím pokračováním také nevypadá moc optimisticky. Republikáni v Kongresu blokují 61 miliard dolarů pro Kyjev, protože spojili financování Ukrajinců s financováním ochrany americké jižní hranice. Dosažení nějakého kompromisu s demokraty je obtížné, protože je proti němu Donald Trump, který už vede tvrdou předvolební kampaň.

Bílý dům přitom spolu s evropskými spojenci připravuje plán počítající s desetiletými závazky na poskytování ekonomické a vojenské pomoci, která by mohla Ukrajině připravit cestu do NATO a EU. Místo znovudobytí Ruskem okupovaných území počítá se zajištěním obrany zbylého teritoria země.

Ovšem finance ze Západu teď stěží stačí na udržení Ukrajiny nad vodou. Možná, že někteří západní politici ani větší ambici nemají. Perspektiva Trumpa v Bílém domě a potřeba řešit hlavně ekonomické problémy doma přebíjí přílišnou štědrost.

Mohou také vyčkávat, kam se bude vývoj na Ukrajině ubírat. Po selhání protiofenzívy se obnažují vnitřní rozpory. S odporem se setkávají násilné odvody do armády, veřejnost je nespokojena s mírou korupce.

Záměr prezidenta Zelenského odvolat populárního velitele ozbrojených sil generála Zalužného vyvolává nesouhlas. Měnit velení uprostřed války je riziko, jenže Zelenský zřejmě považuje generála za politického konkurenta. Zalužný má přitom sympatie na Západě i u opozice, která dosud respektovala potřebu národní jednoty. Neoslabí domácí třenice ochotu Západu Ukrajině pomáhat?

I přes bruselský posun tak mnohé otazníky nad další podporou Ukrajiny zůstávají. 

Miloš Balabán, Právo