Osa pobouření a osa lhostejnosti

Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček ve svém komentáři v Právu zmínil dvě skutečně zásadní otázky: "Slyším-li kolem sebe stejná slova o Rusku, jaká jsem před léty slýchával o Německu, obávám se, že ať již dnešní válka dopadne jakkoliv, jinak než zničením celého světa v pekle jaderného konfliktu, nelze se neptat: nezvítězí tentokrát ekonomika nad čímkoliv, co si dnes mnozí představují? Nevystřídá dnešní oprávněné rozhořčení nad agresorem zklamání z realit současného světa, z ekonomických skutečností, které budou budoucí svět formulovat stejně jako ty ideologické, které určily poválečné uspořádání světa před 77 lety?

Stojí to za rozbor. Na Evropu se to dnes hrne ze všech stran: hrozba nedostatku plynu, ropy, potravin, problémy s výrobou a zásobováním, vysoká inflace, všudypřítomná drahota. Nezbytnost strategického manévru, který má vést k surovinovému odstřižení od Ruska je složitou ekonomickou operací s mnoha riziky. Vlády v Evropě musí uvažovat o spuštění "válečného hospodářství", tedy něčeho, co nezažila žádná poválečná generace.

Na blízkém obzoru jsou přitom další potíže. Receptem na energetickou nezávislost Evropy je trojnásobný nárůst větrné a solární kapacity během dekády. K tomu ale potřebuje velké množství surovin, mj. hliník, nikl a zinek, neboť Evropa má nedostatečný těžební průmysl a silně závisí na dovozu. Hlavním producentem zmíněných surovin je Rusko. A riziko, že se vývoz hliníku stane předmětem sankcí dál zvyšuje jeho cenu.

Počítá se s instalací větrníků s výkonem 290 gigawatt a soláry s výkonem 250 gigawatt. Jenom za ocel by se mělo zaplatit 65 miliard eur. Jenže Rusko patří vedle Ukrajiny mezi hlavní exportéry ocelových plátů užívaných pro stavbu větrných turbín a trubek. Moderní technologie se také neobejdou bez kovů vzácných zemin, což je skupina sedmnácti minerálů. Přitom 85 procent světových zásob produkuje Čína.

Zostřením vztahů s Ruskem a s Čínou tedy roste riziko, že některé suroviny nemusí být dostupné, což by mohlo ohrozit dosažení cíle bezuhlíkové Evropy. Spoléhat se na větší pomoc od USA nelze, protože i ony se potýkají s problémy v importu nejdůležitějších kovů a nerostů.

Situaci komplikuje i rozložení globálních sil. Jak konstatoval komentátor Financial Times Gideon Rachman jakýkoliv počáteční dojem, že se celý svět sjednotil v rozhořčení proti Rusku byl jasně zavádějící.

Existuje sice "osa pobouření", což je západní aliance ale vedle toho i "osa lhostejnosti", kam patří i velcí nezápadní aktéři v Asii, Africe a Latinské Americe. Jejich postoj k Rusku by se dal nazvat jako "aktivní neutralita" umožňující s ním i nerušeně obchodovat. Dokazuje to Čína a Indie. A Indonésie předsedající uskupení G20 odmítla nepozvat Rusko na jeho listopadový summit, jak si přál Západ.

Ekonomické reálie tak opravdu mohou mít nakonec navrch. Možná je to šokující zjištění ve světle toho, co se na Ukrajině odehrává. Není to ale předehra rozdělení světa na dva bloky, stejně jako tomu bylo před 77 lety, kdy skončila II. světová válka?

Miloš Balabán, Právo