Partner, soupeř, nebo nepřítel?
Nová česká bezpečnostní strategie má představit Čínu jako politickou, ekonomickou a bezpečnostní hrozbu pro Česko. Odráží to politiku pětikoalice a v určitém ohledu i prezidenta Petra Pavla.
Zapadají do toho i intenzivní vztahy s Tchaj-wanem, který již navštívili šéfové Senátu a Sněmovny, i účast tchajwanského ministra zahraničí Josepha Wu na pražském summitu evropských hodnot. Kopíruje to americkou politiku, která chce USA od Číny odpoutat a více jí izolovat.
Evropa je vůči Číně v posledních letech též kritičtější, zároveň si ale uvědomuje její důležitost. Bývalá dánská premiérka Thorning-Schmidtová tvrdí, že Evropa se odpoutat od Číny nemůže, protože by to byl konec globalizace. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová razí místo odpoutávání strategii "odstranění rizika" (de-risking) ve vzájemných vztazích.
Průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy s více než šestnácti tisíc respondenty v 11 zemích Unie je pak zajímavou sondou do postojů Evropanů. 43 procent považuje Čínu za nezbytného partnera, 24 procent za soupeře a 11 procent za nepřítele.
Zároveň si ovšem 63 procent přeje, aby Evropa zůstala neutrální v jakémkoliv konfliktu mezi USA a Čínou ohledně Tchaj-wanu. Souzní to s názorem francouzského prezidenta Macrona, který po dubnové návštěvě Číny řekl, že velkým rizikem pro Evropu je, když se "zaplete do krizí, které nejsou naše".
Ekonomické reálie jsou přesto ve vztazích EU s Čínou určující. Příkladem je Německo. Spolková vláda deklaruje snížení závislosti na Číně, některé velké firmy to vidí jinak. Chemický koncern BASF přesouvá do Číny další výroby, šéf Mercedesu oznámil, že čínský trh živí firmu ze 37 procent a šéf Siemensu Roland Busch oznámil rozšíření podnikání v Číně, bez něhož nelze ani inovovat, ani růst. Nakonec je tak v nové německé bezpečnostní strategii Čína označena za partnera, konkurenta a systémového rivala.
USA postupují přímočařeji: uvalily na Čínu embargo, aby nemohla vyvinout nejpokročilejší čipy, což se považuje za nejostřejší střet nové studené války. Jenže americko-tchajwanská společnost Nvidia, dnes nejhodnotnější firma na výrobu polovodičů na světě vyzývá Bílý dům, aby restrikce dobře zvážil. Firma argumentuje tím, že když přijde o čínský trh nemá za něj náhradu. "Není žádná druhá Čína. Existuje jenom jedna", tvrdí.
Opatrně je třeba přistupovat i ke snahám o vytváření jakési protiváhy Číně v Asii, např. prostřednictvím zemí Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), kam mj. patří Vietnam, Filipíny, Indonésie a Singapur, které navštívil v dubnu premiér Petr Fiala.
Kishore Mahbubani, bývalý špičkový singapurský diplomat a vlivný geopolitický expert nedávno uvedl, že ASEAN bude už za tři roky ekonomicky silnější než Japonsko a největší obchodní vztah na světě bude mezi ASEAN a Čínou v objemu bilionu dolarů ročně.
Takže naše zahraniční politika musí i přes kategorická hodnocení Číny brát v potaz, že reálie dynamicky měnícího se světa jsou složitější. Česko jako jedna z nejprůmyslovějších zemí v Evropě se jim nemůže vyhnout.
Prezident Pavel si je toho patrně vědom, a proto na konci května řekl: "Vycházíme z jasného hodnotového základu, na druhou stranu vnímáme realitu a nemáme zájem jakkoli se od Číny izolovat, to by ani prakticky nešlo." Dodal, že chce usilovat, aby vztahy s Čínou byly založeny na vzájemné výhodnosti, respektu a reciprocitě.
Miloš Balabán, Právo