Pavel proti proudu

Zvolený český prezident Petr Pavel prohlásil na jednom z panelů Mnichovské bezpečnostní konference k válce na Ukrajině, že je jí třeba maximálně pomáhat k porážce Ruska.

Podle Pavla se ale můžeme dostat do situace, kdy osvobození určitých částí ukrajinského území bude znamenat víc ztrát na životech, než společnost dokáže unést. Bylo by také dobré zachovávat opatrnost ohledně vytyčování cílů, jak by měl konflikt dopadnout. I kdyby došlo k tomu, že se ruská armáda zhroutí, ukrajinská armáda ji vytlačí z Ukrajiny, pak tu budeme mít zhroucené Rusko.

Nebude pak nikdo, s kým by bylo možné jednat o režimu bezpečnostních záruk a pracovat na budoucí bezpečnostní architektuře Evropy. Se zkolabovaným Ruskem budeme mít spoustu, spoustu problémů, které teď nebereme v úvahu. Takže si myslím, že je mnohem lepší být realisty. Doufat v dobré, ale být připraveni na horší.

Vyjádření se nelíbilo ukrajinskému ministrovi zahraničí Kulebovi, který to vnímá jako nucení Ukrajiny k ústupkům. Proti Pavlovu výroku se ohradil švédský premiér Kristersson i finská premiérka Marinová, která zdůraznila, že Rusku nesmí být nabídnuta "snadná porážka".

Pavel jde proti proudu i v Česku, nicméně na svých výrocích trvá. Pro Novinky uvedl, že se jako bývalý voják nechce řídit nadějí nebo vírou, ale dává přednost realistickému pohledu, analýzám založených na faktech.

Miroslav Kalousek k tomu na svém tweetu dodal, že úvaha o absolutním vítězství za každou cenu je vítězstvím Pyrrhovým. Nový český prezident je ovšem se svým názorem v dobré společnosti. V listopadu minulého roku prohlásil předseda amerického sboru náčelníků štábů Mark Milley, že Rusko ani Ukrajina nebudou mít možnost válku vojensky vyhrát. "Je třeba vzájemně uznat, že vojenského vítězství v pravém smyslu slova pravděpodobně nelze dosáhnout, a proto je třeba se obrátit k jiným prostředkům. Je tu příležitost vyjednávat, aby bylo dosaženo míru. Je třeba se té šance chopit".

Stoletý Henry Kissinger pak varoval před lákavou představou zhrouceného jaderného Ruska zahrnujícího 11 časových pásem, což ale může vytvořit nebezpečné bezpečnostní vakuum.

Pavel se v Mnichově setkal s francouzským prezidentem Macronem. Možná při něm přišla řeč i na Macronovo vyjádření pro francouzská média, že si přeje porážku Ruska, ale nikoliv jeho rozdrcení s útoky na jeho vlastní území.

Možná teď jde o to, aby Západ, řečeno slovy současného nejslavnějšího německého filosofa Jürgena Habermase nebloumal v konfliktu v pozici náměsíčníka na kraji propasti, protože nemá představu o přesném účelu vojenské pomoci Ukrajině, a který veškerou odpovědnost za jednání o ukončení bojů nechá na Kyjevu. Výsledkem může být přímý vstup do války.

K malé "mnichovské bouři" je dlužno dodat, že panel k Ukrajině pořádala nadace vlivného ukrajinského oligarchy Viktora Pinčuka. Toho, který v prosinci 2016 publikoval ve Wall Street Journal článek "Ukrajina musí udělat bolestivé kompromisy pro mír s Ruskem" ve kterém navrhl, aby Ukrajina dočasně opustila vyhlídky na členství v EU, vyloučila členství v NATO a učinila kompromis s Ruskem ohledně Krymu za účelem dosažení míru na východní Ukrajině.

Asi nezbývá než trpce litovat, že Pinčukova vize nenašla naplnění. Chyběla k tomu politická vůle a smysl pro realitu. A ten chybí už v podstatně horších podmínkách, jak vidno i dnes. 

Miloš Balabán, Právo