Podceňování hrozeb se nevyplácí

Užíváme si plnými doušky postpandemického léta. Optimismus trochu kalí, že počet nakažených covidem i přes léto stoupá. V Česku už minulý týden převládly vysoce nakažlivé varianty omikronu BA.5 a BA.4, nicméně ty podle zpráv ze zahraničí ve většině nevyvolávají tak závažné zdravotní komplikace, jako tomu bylo na přelomu roku u delty. Podle ministerstva zdravotnictví bude nakažených přibývat ještě několik týdnů. Neplánuje ale opatření proti šíření nákazy, protože se neplní nemocnice a zejména jednotky intenzivní péče.

Nicméně po dvouleté pandemické zkušenosti je na místě opatrnost a bdělost. S nástupem chladnějšího počasí na podzim se situace může zkomplikovat. Kolikrát už se tvrdilo, že jsme z nejhoršího venku a pak se ukázal pravý opak? V potaz je nutné vzít i to, že nelze vyloučit ani kumulaci problémů, třeba rostoucího počtu nakažených v kombinaci s možným deficity v zásobování plynem. Odolnost státu a jeho institucí tak může být opět podrobena další zkoušce.

Trochu ovšem zaráží pasivita státu, resp. ministerstva zdravotnictví. Experti znovu volají po očkování, resp. přeočkování. Kampaň k tomu se má rozeběhnout koncem léta, jenže to je třeba podle názoru epidemiologa Romana Prymuly pozdě. Lidé by se měli očkovat i posilovacími dávkami po druhé nebo i třetí dávce dříve než s počátkem podzimu. Otázkou je i očkovací infrastruktura. Ministerstvo zdravotnictví sice uvádí, že v Česku je přes 300 očkovacích míst, jenže Prymula upozorňuje, že řada center, kde se původně očkovalo byla uzavřena.

Pro ilustraci přínosu očkování lze uvést závěr nové studie, kterou přinesl minulý týden na svých stránkách britský týdeník The Economist: vakcíny proti covidu zachránily během prvního roku jejich aplikování celosvětově 20 milionů životů a snížily počet obětí o 63 procent. Považuje to za vědecký triumf.

Kromě váhání s očkováním je zároveň nepochopitelné proč ministerstvo zdravotnictví přistoupilo k propouštění na hygienických stanicích. V potu tváře se v minulých dvou letech personálně posilovaly, aby mohly zvládnout nečekanou pandemickou agendu, a dokonce se veřejně vyslovovaly závazky, že tento důležitý segment zajišťující veřejné zdraví je nutné trvale posilovat. Třeba i proto, že do budoucna nestojí otázka tak, zda někdy přijde další pandemie, ale kdy to bude. Opak je dnes pravdou.

Přitom právě letošek nabízí námět k přemýšlení, jak se nevyplácí podceňovat hrozby a připravenost na ně. Vzpomínáte, jak byla republika zaskočena před čtvrtstoletím a dvaceti lety rozsáhlými povodněmi na Moravě a v Čechách? Na protipovodňových opatřeních se od té doby odvedl velký kus práce. I s vědomím, že šetření na nich by ve skutečnosti mohlo v čase krize přijít hodně draho.

Miloš Balabán, Právo