Pohasínající klimatické naděje

V neděli začíná v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch další klimatická konference OSN. Koná se v turbulentní mezinárodní situaci ovlivněné především válkou na Ukrajině. Egyptský ministr zahraničí Sámeh Hasan Šukrí ale prohlásil, že na konferenci by se nemělo projevit napětí v mezinárodních vztazích, a neměly by se posuzovat jiné než klimatické problémy.

Je to pochopitelný apel, protože situace není příznivá. Jen velmi málo zemí od loňské klimatické konference dodržuje dohodnuté závazky. Podle zprávy OSN se snížily emise skleníkových plynů o pouhé jedno procento. Studie Světové meteorologické organizace zjistila, že emise metanu rostou rychleji než kdy jindy.

Svět tak těžko dodrží cíl udržet celosvětový nárůst teploty o 1,5 stupně Celsia oproti předprůmyslové éře. Oteplení o 2,4 stupně Celsia do konce století je reálnou možností. Možná, že Washington Post nepřehání, když napsal, že se "svět řítí do budoucnosti nesnesitelného vedra, povětrnostních katastrof, kolabujících ekosystémů a rozšířeného hladu a nemocí."

To teď vidíme v Africkém rohu a východní Africe. Dlouhotrvající sucho vede k totální devastaci krajiny a hladové krizi. Hladem je podle Světového potravinového programu OSN ohroženo v Etiopii, Somálsku a Keni asi 22 milionů lidí. Ani další pohled na země afrického Sahelu není o nic více povzbudivý.

Máme zde i klimatickou kvadraturu kruhu. I když se Evropa bude snažit sebevíc omezovat emise nebude to mít na zbytek světa zásadní vliv, neboť se na celosvětové produkci oxidu uhličitého podílí pouhými devíti procenty. Bez toho, aby se k Evropě připojily největší znečišťovatelé jako jsou USA a Čína průlom nenastane. A navíc, že chudší země "globálního jihu" se při snaze o ekonomický růst budou opírat o fosilní paliva.

Zároveň ale vidíme, jak válka dokáže zatočit s evropskou klimatickou politikou. Obnovitelné zdroje nestačí nahrazovat výpadky dodávek plynu a ropy, musí se znovu těžit a spalovat uhlí, energetické odstřižení od Ruska se sice může časem vykrýt dodávkami zkapalněného plynu, jenže vody moří a oceánů budou kvůli tomu brázdit stovky neekologických námořních tankerů.

A nelžeme si do kapsy: dosažení bezuhlíkové budoucnosti nebude vůbec technologicky a ekonomicky jednoduché. Stačí si připomínat kolik desetiletí trvalo, než se podařilo postavit současnou ekonomiku založenou na fosilních palivech.

Nepochybně ale platí, že boj s negativními změnami klimatu je klíčová globální priorita. Jenže pokud existuje vážný politický, ekonomický a bezpečnostní rozkol mezi Západem, Ruskem a Čínou, perspektiva nové studené války i obavy z války horké, nutně to musí negativně ovlivnit i přístup k ochraně klimatu. Bez zmírnění mezinárodního napětí k pokroku nedojde.

Miloš Balabán, Právo