Prezident Macron utrpěl v krátké době už druhou porážku

První kolo francouzských parlamentních voleb přineslo předvídané vítězství krajně pravicového Národního sdružení. Získalo přes 33 procent hlasů, levicová aliance jich má 28 a blok prezidenta Emmanuella Macrona je třetí s necelými 21 procenty. Znamená to jeho další politickou porážku po volbách do Europarlamentu.

Čeká tak Národní sdružení Marine Le Penové politický triumf? To se dozvíme po druhém kole voleb v neděli 7. července. Francouzský dvoukolový volební systém by krajní pravici mohl znemožnit získání absolutní většiny v Národním shromáždění. Může ovšem dojít k nějakému účinnému politickému spojenectví mezi levicí a Macronem? Pochybnosti jsou nemalé.

Podle prominentního francouzského novináře Alaina Duhamela je ale jisté to, že nikdy předtím krajní pravice nevyhrála první kolo parlamentních voleb. Prostý fakt, že se tak stalo je podle něj historický.

Macronův risk s vyhlášením předčasných voleb, aby si zajistil silný politický mandát do konce svého prezidentství v roce 2027 vyjde jen těžko. I když Národní sdružení nemusí dosáhnout na absolutní většinu, pravděpodobně by vedle něho existoval silný levicový blok, což z Macrona udělá politicky "chromou kachnu".

Ve Francii sice již dříve existovalo "soužití" mezi politicky protichůdnými prezidenty a premiéry, ovšem krajně pravicový premiér pod Macronem by vedl k politicky neřešitelné situaci, protože jejich pohledy na politiku by byly diametrálně odlišné.

Britský The Economist například charakterizoval kandidáta Národního sdružení na post premiéra, osmadvacetiletého Jordana Bardellu, jako reprezentativní moderní tvář sdružení Mariny Le Penové, která je pro voliče přitažlivá. Jeho politika je nicméně směsí tvrdě pravicového nacionalismu a ekonomického populismu.

Slíbil okamžité zpřísnění imigračních pravidel, aby bylo snazší vyhošťovat "islamistické cizince" a zrušení práva na francouzskou národnost pro ty, kteří se v zemi narodili. Z programových tezí Národního sdružení vyplývá, že vláda by nepochybně torpédovala Macronovu ekonomickou politiku. Předpokládá se zvrácení penzijních reforem a obnovení majetkových daní.

Tady je nutné připomenout, že Francie na tom není ekonomicky dobře: státní dluh činí 110 procent HDP a jen v loňském roce činil schodek rozpočtu pět a půl procenta. Ekonomický populismus tak může vést k prohloubení vážných ekonomických problémů.

Otazníky se vznášejí i nad směřováním zahraniční politiky. Marine Le Penová prohlásila, že nechce opustit EU, nechce ale realizovat politiku pod bruselským diktátem. Nemělo by to třeba vliv na osud "zeleného údělu" nebo rozsah vojenské podpory Ukrajině?

V každém případě jsme nyní svědky dramatu, které může ovlivnit budoucí směřování Francie i Evropy.

Miloš Balabán, Právo