Spoléhejme v obraně víc na sebe
Německý kancléř Olaf Scholz zavelel k zásadnímu přehodnocení německé bezpečnostní politiky. Vojenská zdrženlivost a pacifismus se rázem ocitly mimo hru. Vojenský rozpočet se jednorázově zvýší o 100 miliard eur, což je asi dvojnásobek loňského rozpočtu.
Scholz se také zavázal, že německé roční vojenské výdaje okamžitě začnou překračovat dvě procenta HDP, tedy částku, kterou se členské státy NATO rozhodly vydávat na obranu na summitu aliance před osmi lety ve Walesu. Veřejné mínění může být nyní více nakloněno vyšším obranným výdajům.
Česká vládní koalice sice při svém vzniku deklarovala, že Česko dosáhne dvouprocentní laťky do roku 2025 s tím, že to bude i uzákoněno. Jenže pohled na deficit rozpočtu, stoupající inflaci a problémy s cenami energií, i potíže s akviziční politikou resortu tento optimismus brzdil. Přeci jenom částka zhruba 130 miliard korun je v našich poměrech vysoká.
Teď se bezpečnost a obrana stává jasnou prioritou. Zvyšování rozpočtu si ale jednoznačně vyžádá promyšlený přístup, který v uplynulých letech v procesu modernizace armády často chyběl. Tendry nebyly řádně dotaženy, prodražovaly se, miliardy navíc byly resortu přiklepnuty, ale nezužitkovány. Zhoršení bezpečnostní situace také zásadně mění podmínky na trhu, s nímž zamává i dodatečných 100 miliard eur z Německa.
Zahraniční firmy teď budou prioritně dodávat zbraně národním armádám a Česko se na ně nemůže moc spoléhat. Týká se to i BVP. Otevírá se tak příležitost pro domácí obranný průmysl. Pořízení některé vojenské techniky u něj může být i levnější než například nákup BVP, kde zvažované výdaje 52 miliard korun nově vyskočily i se započtením inflace až na 70 miliard.
Proč tudíž nepořídit již zavedené platformy pro které má armáda logistiku i vycvičené vojáky a které se vyrábí na českém území? Jedná se o vozidla Pandur a TITUS, které je možné nabídnout k dovyzbrojení 4. brigády rychlého nasazení. Pandury mohou sloužit i v 7. mechanizované brigádě, protože mají rozhodně vyšší bojovou hodnotu, než zastaralé BVP se slabou pancéřovou ochranou a bez systému řízení palby.
Využití domácího obranného průmyslu posiluje vojenskou autonomii země, což je v dnešní vyostřené bezpečnostní situaci, která může trvat i několik let mimořádně důležité. Zároveň má zásadní ekonomický přínos i z hlediska zaměstnanosti. Obojí bude v době vážných ekonomických problémů, které vlivem geopolitické situace zákonitě přijdou nemalé plus.
Zároveň je třeba při modernizaci armády zachovat chladnou hlavu, nákupy vždy řádně zdůvodnit a dbát na hospodárnost. Veřejnost by při očekávaných sociálních potížích bezhlavé utrácení skousnout nemohla. Míč je na straně ministerstva obrany a celé vlády.
Miloš Balabán, Právo