Srdce a rozum

Evropská komise doporučila kandidaturu na členství v Evropské unii pro Ukrajinu. Její návrh musí schválit nadcházejí unijní summit. Po návštěvě prezidenta Macrona, kancléře Scholze a premiéra Draghiho v Kyjevě minulý týden, kde vyjádřili ukrajinské kandidatuře podporu, se dá očekávat, že se tak stane.

Macron prohlásil, že "v našich srdcích cítíme, že se Ukrajina - díky svému boji a odvaze - již stala členem naší Evropy, naší rodiny a našeho svazku." A prezident Zelenskyj kontroval na Twitteru neméně silnými slovy: "Je to první krok na cestě k členství v EU a určitě nás přiblíží k vítězství:"

Po silných politických prohlášeních je ale třeba se postavit nohama na zemi a pohlédnout do očí složité realitě. Kandidatura negarantuje vstup do EU. Ten zajistí jen provedení rozsáhlých politických, právních a ekonomických reforem. S ohledem na současnou situaci Ukrajiny to potrvá hodně dlouho.

Primární podmínkou je ukončení války s Ruskem, vyhlídka je ale nejasná. Aby se s nějakými reformami mohlo vůbec začít je třeba obnovit zemi, což bude zjevně běh na dlouhou trať a za obrovské peníze. Poradce prezidenta Zelenského Davyd Arachamija se správně ptá, zda se Ukrajina nestane podobně jako Turecko druhým věčným čekatelem členství. Turecku byl kandidátský status udělen před 23 lety...

Přijetí nových členů - ve frontě nyní čekají kromě Turecka ještě Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Albánie - ale jednoznačně závisí na vyluštění velmi složité tajenky: jak vyřešit napětí mezi rozšiřováním a prohlubováním, tedy napětím mezi přijímáním nových členů a zvyšující se integrací mezi těmi, kteří jsou již součástí unie.

Problémů je spousta. Absence jednotné fiskální politiky už vedla málem k potopení měnové unie během eurové krize, další šoky tady vyloučit nelze. Stále neexistuje jednota v migrační politice, ani v otázkách zahraniční politiky a obrany. O jednom telefonním čísle, na které by se dalo ze světa do Evropy zavolat si můžeme nechat zdát a autonomní evropské vojenské kapacity jsou v nedohlednu.

Nelze zapomínat ani na vnitřní tenze uvnitř Unie, stačí připomenout spory ohledně podoby právního státu v případě Polska a Maďarska. Aktuálně musí Unie řešit strategický energetický manévr s odpoutáním od ruských energií. Někteří členové Unie to ale s ohledem na své národní zájmy nemusí úplně akceptovat. Maďarsko nejspíš nebude samo. S unijní jednotou to bude hodně mávat.

Pokud se nepovede tato vnitřní napětí vyřešit další rozšiřování je utopie. Portugalský premiér António Costa má pravdu, když k udělení kandidátského statusu Ukrajině řekl Financial Times: "Vidím riziko ve vytváření falešných očekávání, která povedou k hořkému rozčarování." Ukrajinci se o tom ostatně už mohli před lety přesvědčit v případě EU i NATO.

Miloš Balabán, Právo