Sto let legendy, která má stále co říct

Dožil se sta let a je diplomatickou legendou, která má ale stále co říct k současnému mezinárodnímu dění.

To je Henry Kissinger, bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Nixona a ministr zahraničí prezidenta Forda, který v sobotu oslaví stoleté jubileum.

Byl hybatelem amerického obratu vůči Číně. V letech studené války a na pozadí tehdejšího čínsko-ruského nepřátelství to byl mistrný tah. Představoval geopolitický přelom, jehož dopady pociťujeme dodnes. Kissinger pomohl Číně otevřít dveře do světa, i když si možná ani on sám nedokázal představit, že se následně spící mocnost rozmáchne k tak velkému rozvoji.

Dlužno dodat, že z toho měl a stále má velký prospěch i americký byznys, což dodnes platí navzdory současné ostřejší americké protičínské rétorice.

Výrazně přispěl k politice uvolňování napětí se Sovětským svazem a k jednání o omezování jaderných zbraní. Jednal o mírové smlouvě, která ukončila americkou válku proti Vietnamu. Svůj otisk nechal i při stabilizaci situace na nepokojném Blízkém východě, který zažil v roce 1973 další arabsko-izraelskou válku.

I po skončení politického angažmá mu naslouchali i další američtí prezidenti a státníci v celém světě.

"Poslouchat Kissingera" jak se vyjadřuje se ke klíčovým problémům současnosti nebo číst jeho knihy ve kterých originálním způsobem vykládá svůj pohled na běh světa v historických a geopolitických souvislostech je stále inspirativní.

Například v dubnovém interview pro The Economist. Kacířsky zní závěr, že USA jsou "na pokraji války s Ruskem a Čínou, kvůli problémům, které jsme si částečně sami vytvořili a netušíme, jak to skončí nebo kam by to mělo vést."

Varuje před střetem USA a Číny a jeho katastrofickými následky zejména kvůli Tchaj-wanu, přičemž současná situace mu připomíná předvečer první světové války. Ani jedna strana nemá příliš mnoho prostoru pro politické ústupky a jakékoli narušení rovnováhy by mohlo mít katastrofální následky, připomíná.

A věnuje se i dalšímu neuralgickému bodu – válce na Ukrajině. Je zde neortodoxní. Jak jinak hodnotit závěr, že Ukrajina se může stát nejlépe vyzbrojenou zemí směřující do NATO, nicméně se strategicky nejméně zkušeným vedením?

A recept na řešení války? Rusko ztratí okupovaná území získaná po únoru 2022, ale podrží si Krym, čímž vznikne rovnováha mezi nespokojeností Ruska a Ukrajiny.

Zdá se to jako nemožné, ale uvědomme si, že odvážná řešení vyznavače "metternichovské rovnováhy" umožnila v minulosti dosáhnout průlomu i tam, kde jej nikdo nečekal.

Kissinger ale neváhá kritizovat i americkou vnitřní politiku. Když říká, že situace v USA může vytvořit podmínky pro občanskou válku je to tvrdé slovo do vlastních řad. Ani Bidena ani Trumpa přitom nepovažuje za ty, kteří by měli vládnout, neboť jsou symbolem rozkolu. Nespočívá právě v tom úzké hrdlo americké zahraniční politiky?

Kissinger tak i ve sto letech nutí k přemýšlení o vážných problémech současného světa v době tektonických geopolitických změn.

Miloš Balabán, Právo