Těžká mise nového generálního tajemníka NATO. Rutte je ale obratný vyjednavač

Nora Jense Stoltenberga, který stál v čele NATO deset let, vystřídal prvního října bývalý nizozemský premiér Mark Rutte. Na tomto postu bude už čtvrtým Nizozemcem, což není překvapivé. Nizozemská politika se totiž vyznačuje politickou fragmentací a sestavovat koaliční vlády vždy vyžaduje velký politický um. Balancovat mezi protichůdnými zájmy 32 členů NATO a nacházet společné politické jmenovatele taktéž. A Rutte byl premiérem 14 let.

Start ve funkci bude mít ostrý. Počátkem listopadu se střetne se složitou geopolitickou výzvou, neboť výsledek amerických prezidentských voleb zásadně ovlivní budoucnost aliance. Případné vítězství Donalda Trumpa může být aliančním bolehlavem.

Dává najevo svou nedůvěru vůči NATO, neboť úplně nezapadá do jeho konceptu Amerika na prvním místě. Antipatii vůči alianci projevil už ve svém prvním funkčním období, kdy se mu nelíbilo, že Evropané vydávají na obranu příliš málo peněz. To se v posledních letech začalo měnit, stále to ale nesplňuje jeho představu. Z Trumpova expertního zázemí unikají informace o jeho záměrech oslabit americké závazky vůči evropským spojencům, neboť jejich plnění je pro Spojené státy příliš nákladné.

Jiný je i Trumpův pohled na řešení války na Ukrajině. Představa o zmražení konfliktu na současné frontové linii a zahájení mírových jednání s Ruskem spolu s úvahami, že mu připadne Donbas a Krym se většině evropských spojenců nezamlouvá. Podle Philippa Dickinsona, experta Atlantické rady, je ale právě Rutte obratným vyjednávačem, který ví, jak s Trumpem vyjednávat.

Problém a americkou angažovaností v NATO by ovšem musela řešit i Kamala Harrisová. Pro Američany není jednoduché angažovat se souběžně na třech frontách – Ukrajině, Blízkém východu, a hlavně v Asijsko-pacifickém regionu s Čínou jako jejich největším vyzyvatelem. Pro Evropany se nicméně stává zvyšování výdajů na obranu i úplné převzetí pomoci Ukrajině ožehavou otázkou v době, kdy musí řešit vážné domácí ekonomické problémy. Proces přijímání Ukrajiny do NATO tak bude hodně složitý.

Rutte také bude muset zvládat řízení aliance v době, kdy dochází v řadě evropských zemí k vážným politickým posunům a otřesům, dochází k oslabování tradičních politických stran a sil, posilují nacionalisté a krajní pravice. Najít společnou řeč s novými politickými lídry vzešlými z národních voleb v evropských zemích nemusí být jednoduché. Je ale třeba dodat, že Rutte se ještě podílel na vytvoření nové nizozemské vlády, ve které zasedla po svém volebním vítězství krajně pravicová Strana pro svobodu Geerta Wilderse.

Žádný generální tajemník po konci studené války asi neměl tak složitou misi, která nyní čeká na Rutteho.

Miloš Balabán, lidovky.cz