Tragédie i naděje na jižním Kavkazu

Po krátké ofenzívě převzal Ázerbájdžán kontrolu nad Náhorním Karabachem, neuznaným státem arménské menšiny. Tento stát – v arménštině pojmenovaný Arcach – tak přestal existovat.

Přispěla k tomu ruská agrese vůči Ukrajině. Britský expert na problematiku Kavkazu Thomas de Wall konstatoval, že se mezinárodní společenství pod vlivem událostí na Ukrajině utvrdilo v tom, že respektování principu územní celistvosti musí být nadřazeno zájmům separatistické menšiny. A Ázerbájdžán toho využil.

Arménský premiér Pašinjan už dříve došel k závěru, že slabá Arménie nemůže Karabach uhájit silou a musí více diplomaticky manévrovat, aby neohrozila i svoji existenci. Arménie se zřekla požadavku na formální odloučení Karabachu od Ázerbájdžánu.

Pro Armény žijící na území se staletou arménskou historií je ovšem vyústění konfliktu tragédií. Mohou mít z dalšího vývoje obavy. Vždyť ve válce mezi Armény a Ázerbájdžánci o Karabach v letech 1988-1994 bylo zabito 30 tisíc lidí a ve stejné době bylo v Náhorním Karabachu a okolí z domovů vyhnáno asi půl milionu Ázerbájdžánců, zatímco kolem 350 tisíc Arménů opustilo Ázerbájdžán a 186 tisíc Ázerbájdžánců odešlo z Arménie.

Útěk Arménů z Karabachu, je tudíž přirozenou reakcí. Do Arménie už jich dorazilo sto tisíc, přičemž v enklávě jich celkem žilo okolo 120 tisíc.

Ázerbájdžánští vojáci zatím uprchlíky propouští přes hranici bez excesů a bývalé vedení Karabachu dokonce vyzývá karabašské Armény, aby se seznámili s podmínkami "reintegrace" navržené ázerbájdžánskými úřady. Tudíž je otevřená otázka návratu Arménů domů. Baku zjevně nemá zájem na obviňování z nějaké etnické čistky v situaci, kdy je Evropskou unií považováno za důležitého ekonomického a politického partnera v regionu. A to i kvůli zvýšeným dodávkám ropy a plynu do Evropy, částečně nahrazujících výpadek ruských surovin.

Je třeba též vidět, že karabašský problém nebránil v minulých měsících intenzivním diplomatickým jednáním mezi Arménií a Ázerbájdžánem v Bruselu a Washingtonu pod záštitou Unie a USA, která by dokonce mohla vést k uzavření dvoustranné mírové smlouvy ukončující přes třicet let trvající válečný stav.

A i přes vyostřenou situaci kolem Karabachu má dojít 5. října na summitu Evropského politického společenství ve španělské Granadě k jednání mezi Pašinjanem a ázerbájdžánským prezidentem Alijevem. Pokud se uskuteční může signalizovat naději, že se podaří předejít možné eskalaci konfliktu a že časem dojde k normalizaci vzájemných vztahů. Na Kavkazu je nicméně těžké být prorokem. 

Miloš Balabán, Právo