Třetí pokus a turecká nevěsta

Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl napodobit své předchůdce Mitteranda a Sarkozyho. Ti se pokusili vytvořit politická uskupení, které měla pomoci vytvořit "širší Evropu", což by zajistilo více politické, ekonomické a bezpečnostní stability.

Mitterand přišel na konci studené války s myšlenkou "Evropské konfederace", která by zahrnovala všechny evropské země, včetně Ruska. Po necelých dvou letech se ukázalo, že to ve střetu s novou geopolitickou realitou nemá šanci na úspěch. Sarkozy pak učinil výpad na jih pokusem vytvořit Unii pro Středomoří. Nepřežila i díky "Arabskému jaru".

Macron přišel do třetice s ideou Evropského politického společenství (EPS), které má být v prvé řadě platformou k užší spolupráci členů EU s uchazeči o členství i dalšími zeměmi v evropské orbitě v politice, ekonomice, dopravě a bezpečnosti. Neměla by to být alternativa členství v EU ani náhražka formálního procesu přistoupení k němu.

Start EPS pražským summitem 44 zemí svěřil Macron Česku, které teď Unii předsedá. Česko to zviditelňuje. A premiér Fiala mohl na chvíli zapomenout na domácí ekonomické trable. Nebyl sám. Podobně na tom mohla být britská premiérka Trussová, která krátce po nástupu do funkce svým neumělým ekonomickým plánem málem potopila libru. Zároveň se ukazuje, že brexit nebyl to pravé ořechové. Možná proto Trussová stála o to, aby příští summit EPS hostil Londýn. Nakonec přijde na řadu až po Moldavsku a Španělsku.

Pohled na účastníky summitu vzbuzoval otázku, zda politika není ve střetu s geografií. Kde končí Evropa a kde začíná Asie? Jednota v tom, že země na Kavkaze patří do Evropy nepanuje. Macron měl pochybnosti i o Turecku. Ale bez účasti Turecka by EPS ztratilo na významu.

Turecký prezident Erdogan si tak musel připadat jako žádaná nevěsta. Minulý měsíc seděl u jednoho stolu v Samarkandu s ruským a čínským prezidentem, a teď v Praze s lídry EU. Hraje roli prostředníka mezi Ruskem a Ukrajinou. V Praze moderoval setkání ázerbájdžánského prezidenta a arménského premiéra, kde byla jistě řeč o konfliktu v Náhorním Karabachu. A má v ruce silnou migrační kartu v podobě zadržování milionů migrantů. Bez něj se nepodaří odvrátit hrozbu migrační krize.

Funkčnost EPS prověří i další "horká" místa. Další summit v Moldavsku se může věnovat separatistickému Podněstří podporovanému Ruskem. Horkým bramborem je spor mezi Kyprem a Tureckem ohledně Severního Kypru nebo konfliktní vztah Srbska a Kosova. Účast kosovské prezidentky Osmaniové na summitu bylo ožehavé téma, neboť samostatnost Kosova neuznávají všechny země EPS.

A může hrát společenství nějakou roli v hledání diplomatického východiska války na Ukrajině, což se neobejde bez Ruska, i když to bylo jako agresor logicky z pražského jednání vyloučeno?

Praktická politika nakonec rozhodne, zda bude třetí francouzský pokus o "širší Evropu" funkční.

Miloš Balabán, Právo