Tři procenta HDP na obranu? Zatím těžko splnitelné

Britský list Financial Times přinesl informaci, že probíhají tajná jednání v rámci Severoatlantické aliance o tom, že členské země by měly zvednout výši výdajů na obranu na tři procenta HDP. Tedy o procento více než je současný alianční úzus, který platí od summitu NATO ve Walesu v roce 2014. Odůvodnění je přímočaré: bez dalšího nárůstu není možné dosáhnout navýšení schopností NATO, které se ve světle ruské války proti Ukrajině jeví jako nedostatečné.

Nemůže se tak ovšem stát okamžitě: nejprve by se mělo dosáhnout úrovně 2,5 procenta HDP a do konce dekády tří procent. Posvětit by to měl alianční summit NATO příští rok v Haagu. Možná i jako gesto dobré vůle vůči staronovému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, který nedávno uvedl, že si dovede představit vystoupení USA z NATO pokud evropští spojenci nebudou na obranu dávat více peněz a zůstanou v rámci aliance černým pasažérem věčně spoléhajícím na americké daňové poplatníky.

Realita je dnes taková, že z 32 členských zemí NATO jich letos dosáhne dvou procent HDP na obranu 23, nicméně mezi nimi budou chybět velké členské země jako Itálie a Španělsko. Ani Británie na tom není úplně ideálně. "Británie nemůže dosáhnout výdajů ve výši 2,5 procenta HDP," řekl nejmenovaný vysoký představitel britských ozbrojených sil. Nyní Londýn vydává na obranu 2,3 procenta HDP.

Známý komentátor a analytik Wolfgang Münchau na svém portálu Eurointeligence.com konstatuje, že nízký ekonomický růst a nadměrné schodky zužují prostor pro navyšování zbrojních výdajů vedle Itálie i ve Francii a Německu. To také navíc blokuje vznik evropského fondu na obranu a výrobu zbraní v objemu 500 miliard eur, protože se má financovat prostřednictvím dluhu, což je pro Němce nepřijatelné. Münchau lapidárně konstatuje, že pokud se chtějí zvyšovat výdaje na obranu musí se řešit dilema jaké daně chcete zvýšit nebo jaké sociální výdaje snížit.

To je zajisté v současné složité ekonomické kondici Evropy a řady evropských zemí vskutku ošidné dilema pro politiky. Polsko je asi v tomto ohledu se svými 4,7 procenty HDP na obranu výjimkou potvrzující pravidlo – drží se hesla Jaroslava Kaczyňského, že je lepší být zadlužený než okupovaný. Nicméně nemůže být až příliš zadlužená země také poněkud politicky a ekonomicky nesvéprávná?

Naše ministryně obrany Jana Černochová zatím prohlašuje, že dvě procenta HDP na obranu nově zakotvené i zákonem nejsou stropem ale podlahou. Nejdříve by ale bylo na místě některé zbrojní výdaje více promýšlet. Vidíme, že čerpání rozpočtu se maskuje i vysokými zálohami v řádu několika miliard korun na pořízení zbraní a techniky, která k nám doputuje až za několik let, což je případ stíhaček F-35. NATO po nás jejich pořízení přitom rozhodně nevyžadovalo, potřebné schopnosti při ochraně vzdušného prostoru bylo možné pokrýt i mnohem úsporněji než investicí v řádu minimálně 200 miliard korun. Desítky miliard nám pak kvůli tomu mohou chybět třeba pro výstavbu pozemního vojska, jehož důležitost se právě ve válce na Ukrajině jasně ukazuje. Nepotvrzuje to listopadový vzkaz náčelníka Generálního štábu armády Karla Řehky na ministerstvo obrany, žádající zastavit jednání o nákupu německých tanků Leopard 2A8, protože na ně nejsou peníze?

S rozpočtem se čaruje i jinak. Započítává se tam například rozpočet Správy státních hmotných rezerv či výdaje na stavbu dopravní infrastruktury v gesci ministerstva dopravy. Uvidíme, zda nám to NATO uzná…

Jednoznačně ale platí, že vyšší výdaje na obranu se musí přímo odrazit i na kondici domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Zbraně, zbraňové systémy, vojenská technika a munice, které jsou kvalitně vyráběny doma musí mít přednost před zahraničními dodavateli. I tím se posiluje bezpečnostní odolnost země.

Určitě by nám nemělo v této souvislosti uniknout, že podle zprávy o mezinárodním obchodu se zbraněmi za loňský rok, kterou pravidelně publikuje Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI) se do stovky největších světových zbrojovek poprvé dostala česká společnost Czechoslovak Group (CSG), která je na 89. místě. Podle SIPRI se jí podařilo diverzifikovat zeměpisné zdroje svých příjmů, jelikož zvýšila podíl zbraní prodaných do států Evropské unie. CSG také pracovala na kontraktech na dodávky zbraní pro Ukrajinu, jejichž objednavatelem byly jiné evropské země. Že se její aktivity a výsledky zpětně pozitivně odráží i v české ekonomice je nabíledni.

Miloš Balabán, MF Dnes