Ukrajina si zaslouží upřímnost

Rozhovor českého prezidenta Petra Pavla o stavu a perspektivách války na Ukrajině, který před pár dny publikoval server Novinky.cz, vybízí k zamyšlení. Spravedlivý mír spočívající v obnovení územní celistvosti země v hranicích z roku 1991 je podle našeho prezidenta už jenom iluzí. Maximum možného je rozdělení Ukrajiny administrativní hranicí, která jí bude oddělovat od území okupovaného Ruskou federací s tím, že by Západ tuto okupaci neakceptoval. Zároveň je možné uvažovat o tom, že část země kontrolovaná Kyjevem může vstoupit do Severoatlantické aliance. Prezident Pavel vidí precedens v evropské historii: po rozdělení Německa vstoupila v roce 1955 jeho západní část rovněž do NATO.

Před rokem v podstatě totéž uvedli v americkém časopise Foreign Affairs tamní bezpečnostní experti Richard Haass a Charles Kupchan, mající blízko k Bílému domu. Ukrajinci by podle nich měli respektovat realitu, tedy nesoustředit se na vyčerpávající boj s Moskvou, ale na zajištění rekonstrukce neokupované části země a budování "zabezpečené demokracie" s bezpečnostními zárukami NATO a "zjednodušeným" vstupem do EU. Jiný postup podle nich znamená riskovat budoucnost Ukrajiny.

Nelze ovšem zastírat, že budování skutečné demokracie na Ukrajině bude během na dlouhou trať. Dosažení stavu, aby nehrozil další válečný konflikt, jakbysmet. Prezident Pavel zmínil, že v době jeho působení v centrále NATO Rusům připomínal, že otázka bezpečnosti mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem není o členství Ukrajiny v NATO, nýbrž o celkové bezpečnostní architektuře v Evropě. Jak jí ale teď vytvářet? Pokud dojde k mírovým jednáním, těžko se vyhnou otázce členství Ukrajiny v Alianci. Pro Moskvu je nepřijatelné, i když se to Západu pochopitelně nemůže líbit.

Jenže řada členů NATO, nejen Maďarsko a Slovensko, bude k souhlasu se členstvím Ukrajiny v paktu velmi rezervovaná. Nejasno je i v USA. Elbridge Colby, o kterém se spekuluje, že by mohl v případě prezidentství Donalda Trumpa zastávat pozici jeho poradce pro národní bezpečnost, řekl: "NATO se již rozšířilo daleko za rámec toho, co potřebujeme pro antihegemonickou koalici."

Vůči Ukrajině je na místě více upřímnosti, i když poslední summit aliance prohlásil její členství za "nezvratné". Sliby o něm slýchá již od roku 2008, vždy to ale narazí na geopolitickou realitu.

NATO přitom potřebuje vnitřní konsolidaci. Stačí připomenout, že je třeba významně posilovat protivzdušnou obranu nebo kapacity a schopnosti obranného průmyslu. Nedostatek dělostřelecké munice to jasně ukázal v plné nahotě. Vyžádá si to čas, vůli a peníze, což platí i pro Česko.

Co tedy můžeme dále čekat? Podle německého analytika a komentátora deníku Financial Times Wolfganga Münchaua dojde k tajným diplomatickým jednáním o ukončení války, která vyústí ve špinavou dohodu plnou kompromisů, z níž nikdo nevyjde jako vítěz. A svět bude postaven před hotovou věc. V historii to nebude poprvé…

Miloš Balabán, MF Dnes