Uznání samostatné Palestiny cestu k řešení nezkracuje

Španělsko, Irsko a Norsko ve středu společně vyhlásily, že uznávají Palestinu jako samostatný stát. Je to výsledek jejich intenzivní vzájemné komunikace v posledních měsících, kde si nejaktivněji počínal španělský premiér Pedro Sánchez.

Všechny tři země v oficiálním zdůvodnění svého rozhodnutí uvedly, že bez palestinského státu nelze dosáhnout míru s tím, že se nejedná o protiizraelský krok. Sánchez ve svém projevu před španělským parlamentem prohlásil, že "uznání je podporou umírněných sil, které jsou v defenzívě v dlouhém a brutálním konfliktu". Zároveň se výslovně distancoval od teroristického uskupení Hamás. Izrael to přesto vyhodnotil jako nepřátelský akt a stáhl z Madridu, Dublinu a Osla své velvyslance.

Z hlediska mezinárodního práva nicméně nemá uznání Palestiny třemi evropskými zeměmi, z nichž dvě patří do Evropské unie, prakticky žádné právní důsledky. Pouze se připojily ke 140 členským státům OSN, které Palestinu formálně uznávají bez ohledu na to, že životaschopný palestinský stát není v dohledu. Nejsou řešeny dvě podstatné otázky: jaké by měl mít hranice a jaké bude jeho hlavní město.

Iniciativa tří zemí je ale v každém případě v rozporu s tradičním kurzem většiny evropských zemí, včetně Německa a Francie, které soudí že uznání palestinského státu musí být výsledkem mírového procesu, nikoliv jeho začátkem. Uznání tak má být "diplomatickým nástrojem" v pravou chvíli a ta z jejich pohledu ještě nenastala.

Proti formálním uznání palestinského státu, které by předcházelo dohodě mezi Izraelci a Palestinci se staví i Washington. Poradce prezidenta Joea Bidena Jake Sullivan podle listu Washington Post připustil, že Bílý dům upozornil Izrael na to, že by měl brát více v úvahu názory rostoucího počtu zemí, které ho za jeho politiku kritizují, přičemž se jedná i o země, které dříve Izrael podporovaly.

Je také třeba vidět, že Bílý dům velmi stojí o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saudskou Arábií, bez níž přes americký Kongres neprojde americko-saudská bezpečnostní dohoda. Saúdové ovšem po Izraeli požadují vytyčení věrohodné a nezvratné cesty k palestinskému státu. Je jasné, že pokud by došlo k navázání diplomatických vztahů mezi Rijádem a Tel Avivem, otevřela by se cesta ke stabilizaci situace v Gaze a její obnově a také k politické a ekonomické integraci Izraele do blízkovýchodního regionu. Jakmile se Saúdové, jako správci nejposvátnějších míst islámu spojí s Izraelem mohou je následovat i další arabské země.

Cesta ke dvoustátnímu řešení je tak otevřená, i když to ještě bude běh na hodně dlouhou trať.

O jeho výhodnosti teď musí přesvědčit izraelského premiéra Netanjahua Američané. A to může být kámen úrazu.

Miloš Balabán, Právo