V Sýrii se střetává mnoho velmocenských zájmů

Pád Asadova režimu v Sýrii vyvolal v blízkovýchodním regionu geopolitický otřes neboť se zde protínají geopolitické zájmy mnoha aktérů – Spojených států, Turecka, Ruska, Íránu a Izraele.

Silné karty má v ruce Turecko. V syrské provincii Idlíb ovládanou rebely měli Turci rozmístěno 15 tisíc vojáků a patrně zde komunikovali s jejich vůdčí silou - islamistickým uskupením Haját Tahrír aš -šám. I přesto, že je v Turecku na seznamu teroristických organizací. Bez turecké podpory by k jejímu "blitzkriegu" napříč Sýrií mohlo těžko dojít.

V Damašku se už otevřela turecká ambasáda a šéf tureckých špionů Ibrahim Kalim se podle listu Washington Post setkal s novými syrskými vůdci. Média informují i o tureckých podnikatelských misích do syrských měst, jejichž cílem je zjistit možnost stavebních zakázek na jejich rekonstrukci.

V Ankaře došlo k setkání amerického ministra zahraničí Antony Blinkena s Erdoganem i ministrem zahraničí Hakanem Fidanem. Na jednacím stole byla role Turecka při zajištění transformace moci v Sýrii. Staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa jistě může zajímat turecký podíl na eliminaci Islámského státu.

Turecko se jako sunnitský muslimský stát stává prostředníkem k jednání o budoucnosti Sýrie díky své jedinečné poloze mezi NATO a Ruskem ve Středomoří. V této souvislosti musíme vzít v potaz, že se na syrském území nachází vojenské síly nejen Turecka, ale též USA, Ruska a Íránu.

Za kratší konec provazu tahá Írán. Náhlý pád Asada narušil jeho spojenectví na Blízkém východě a zpochybnil i jeho bezpečnostní vliv.

I když převládá názor, že porážku utrpělo i Rusko, která povede k vyklizení jeho dvou vojenských základen na syrském území, nemusí to tak nakonec dopadnout. Týdeník The Economist informoval o "pragmatických" jednáních mezi rebely a Ruskem ze kterých plyne, že Rusko si bude moci základny ponechat. Nikita Smagin z Carnegie Endowmentu poukazuje na fakt, že to nemusí udivovat, neboť Rusko je zběhlé v dosahování souladu s radikály po celém světě. A objevila se i hypotéza, že osud základen může být kartou v ruce při jednání o ukončení konfliktu na Ukrajině.

Kamenem úrazu mohou být Kurdové. Turecko se nyní může pokusit o jejich vytlačení ze severovýchodu Turecka, což se ale nelíbí Američanům, kteří už Ankaru varovali.

Rozhodně si počíná Izrael: preventivními údery zlikvidoval zásoby zbraní, munice a vojenské techniky syrské armády, aby nepadly do rukou rebelů, a rozšířil kontrolu Golanských výšin. A jistě je spokojen s tím, že Hizballáh ztratil svůj týl.

Sýrie tak představuje složitý geopolitický hlavolam přinášející řadu rizik, přičemž hranice mezi válkou a mírem, stabilitou a chaosem je velmi tenká.

Miloš Balabán, Právo