Válečná rizika přibývají

Vladimír Putin na včerejší vojenské přehlídce v Moskvě nepřišel navzdory některým odhadům s ničím zásadnějším ve vztahu k ruské invazi.

Nezaznělo vyhlášení války Ukrajině, mobilizace nebo hrozby použití jaderných zbraní. Putin pouze zopakoval, že odpovědnost nesou svojí politikou Spojené státy a NATO, které odmítly vyjednávat s Ruskem o bezpečnostních garancích, což podle Putina ohrozilo bezpečnost Ruska. Obvinil Ukrajinu z přípravy útoku na Donbas a Krym i z úsilí o získání jaderných zbraní - proto prý byla ruská vojenská akce vynucená a nezbytná.

Pro Rusko i Putina je válka, resp. její výsledek stále vnímána jako existenciální záležitost. Porážki nepřipouští a zjevně udělá maximum pro dosažení i dílčího úspěchu. O to se teď zjevně hraje ruskou ofenzívou na Donbasu a operacemi na jihu Ukrajiny.

Renomovaný ruský bezpečnostní expert Sergej Karaganov v interview pro britský časopis New Statesman dokonce uvedl, že dosažení nějakého míru na Ukrajině předpokládá i vytvoření nějaké životaschopné proruské vlády. To je v tuto chvíli zcela mimo realitu s ohledem na míru ukrajinského odporu.

Navíc nejen Ukrajina, ale i celý Západ v čele se Spojenými státy také považují válku za existenciální záležitost. Fakticky už se jedná o konflikt, i když zatím ještě nepřímý, mezi Západem a Ruskem, což je mj. dáno masivními dodávkami zbraní Ukrajině. Dalo by se říci, že ve větším měřítku opakuje situace z Afghánistánu po sovětské intervenci do této země na konci sedmdesátých let.

Nelze ovšem přehlédnout rizika "existenciálního střetu". Dokládá to i nedávný řízený únik informací o poskytnutí zpravodajských informací ze strany USA Ukrajincům, které jim umožnily zneškodnit několik ruských generálů a křižník "Moskva", vlajkovou loď ruské černomořské flotily.

Podle New York Times únik rozezlil prezidenta Bidena. V telefonátech za to zkritizoval šéfa CIA a ministra obrany s tím, že to musí přestat, neboť "jinak skončíme v neúmyslné válce s Ruskem". Může být přítomna i obava, aby Putin nedostal záminku k nějaké reakci, která by mohla konflikt rozšířit a vtáhnout do něj silněji i Spojené státy navzdory jejich přání.

Ano, už se pohybujeme na hodně tenkém ledě. Vždyť se po šedesáti letech od karibské krize znovu připouští použití jaderných zbraní. Stále se to sice považuje za spíše krajně nepravděpodobné. Jenže kolik už padlo v tomto roce bezpečnostních tabu? Diplomatické řešení války se přitom nerýsuje, naopak má se zjevně najít na bitevním poli. Ostatně to napovídají i závěrečná slova Putinova projevu: Za Rusko, za vítězství...

Miloš Balabán, Právo