Válečné domino

Po téměř čtvrtstoletí od poslední válečné operace v Evropě na území Srbska v ní máme další válku. Rusko útokem, jímž porušuje mezinárodní právo, se rozhodlo zajistit to, co považuje za svou sféru vlivu. Při pohled na ruskou ofenzívu se na mysl se dere heslo z Orwellova románu 1984, že válka je mír...

Místo diplomacie nastupuje síla. Je to diplomatická prohra: několik měsíců jednání mezi Západem a Ruskem, které požadovalo přehodnotit stávající evropskou bezpečnostní architekturu, včetně plánů na rozšiřování NATO nevedlo k žádnému výsledku a konflikt neodvrátilo.

Pro Západ a Ukrajinu to bylo nepřijatelné a nezvrátila to ani jednání v Ženevě a v NATO, telefonáty mezi prezidenty Ruska a USA Putinem a Bidenem nebo osobní návštěvy u dlouhého stolu v Moskvě francouzského prezidenta Macrona a německého kancléře Scholze. Teď je diplomacie u ledu. Její resuscitace bude hodně složitá, protože se jedním tahem vytvořila na východě Evropy zcela nová realita připomínající doby dávno minulé.

Včera ráno jsme se možná probudili do éry nové studené války, ve které budou jasněji ohraničeny dělící linie mezi dvěma soupeřícími bloky - Západem a Ruskem, které je pro něj jasně definovaným nepřítelem. Nic mezitím, jako Ukrajina, už zřejmě nebude. Architektura evropské bezpečnosti vzniklá po konci studené války je v agonii. Diskuse o tom, zda se tomu bylo možné vyhnout jsou nyní už zbytečné.

Evropa je opět v první linii mocenského soupeření. Nebude to mít jednoduché. Ukážou to už protiruské sankce. V této situaci jsou především viditelným politickým gestem, jak Rusko za jeho politiku trestat, a proto mají být velmi tvrdé.

Guntram Wolff, ředitel Bruegelova institutu pro evropskou hospodářskou politiku ale k sankcím uvedl: "Nejtěžší bude časem udržet EU jednotnou....Politika zachování sankčního režimu se tak časem stane obtížnějším, kvůli domácí politice a různým ekonomickým zájmům, přičemž existuje mnoho domácích tabu především v oblasti energetiky. Skutečnou výzvou pro tvůrce politik je tedy zachovat sankce tváří v tvář vnitřním tlakům a zvláštním zájmům, které by byly v rozporu s těmito sankcemi, kvůli ekonomickým a finančním ztrátám."

Právě to nemusí být hlavně v oblasti importu energetických surovin z Ruska vůbec jednoduché. Evropští politici tak budou asi muset napodobit americkou viceprezidentku Kamalu Harrisovou, která na bezpečnostní konferenci v Mnichově řekla: "Když Amerika stojí za principy, tak to někdy znamená, že nás to bude něco stát. A v této situaci může jít o ceny energií." Populární to ale nebude.

Ještě zásadnější může být změna geopolitické konfigurace. Rusko má ve svém "strategickém týlu" Čínu. Nejen politicky, vojensky ale hlavně i ekonomicky. Jak píše Financial Times Čína je připravena změkčit dopady sankcí uvalených na Rusko. Pomoc čínských bank by pro vývoj konfliktu mohla být klíčová. V tomto kontextu se nevyhneme porovnání finanční kondice USA, EU, Číny a Ruska.

Západ svou nadměrnou mírou zadlužení možná tahá za kratší konec provazu. Financial Times vynesl tvrdý verdikt: Moskva dlouhodobě snižovala svoji závislost na zahraničním financování (má devizové rezervy 635 miliard dolarů, dluh vůči HDP je podle Fitch Ratings pouze 20 procent, zatímco u řady zemí EU to přesahuje 100 procent), kdežto Evropa téměř nic neudělala pro snížení závislosti na exportu energií.

Spojené státy budou muset čelit nepřátelům na dvou frontách proti Rusku a Číně. Je to obrácený gard minulé studené války, kdy musel dvě fronty řešit Sovětský svaz. Neobejde se to bez vyšších vojenských výdajů a totéž se očekává od evropských spojenců v NATO na něž určitě Amerika vyvine ještě větší tlak než dosud. Může se objevit dilema, zda osekat sociální stát nebo zajistit větší bezpečnost. Ale i Evropa bude mít co dělat se dvěma frontami. Jednu přitom pomalu vyklízí v důležitém Sahelu.

České předsednictví v EU tak bude hodně náročné. Pro Fialovu vládu se stane zajišťování bezpečnosti s oříškem. Dá se čekat, že se to bude týkat i vlád následujících. V nové studené válce se tomu nevyhneme. Zkoušky čekají armádu i diplomacii. Éra bezpečnostní bezstarostnosti je pryč.

Miloš Balabán, Právo