Válečný reparát

Prezident Miloš Zeman zajímavě promluvil k českým velvyslancům. Podle něj Rusko invazí na Ukrajinu ztratilo prakticky všechno a nezískalo nic. Zároveň položil otázku, co mohlo být motivací ruského rozhodnutí jít do války. Zároveň přišel s hypotézou, kterou si vyslechl od izraelského prezidenta Herzoga: Putin zaútočil na Ukrajinu v důsledku kapitulace NATO v Afghánistánu. Ruské vedení zřejmě dospělo k názoru, že když NATO ustoupilo v Afghánistánu ustoupí i v případě ruského útoku na Ukrajinu, což se ale díky bohu nestalo.

Tohle by se mělo zpřesnit. V případě Afghánistánu rozhodli především Američané jednající v Kataru s Tálibánem. O výsledcích jednání a tajných dodatcích k dohodě nebyli ostatní členové aliance informováni. Americké zpravodajské služby pak při odhadu situace v zemi, resp. reálné síly afghánské armády a schopností Tálibánu naprosto selhaly. A spojenci byli nakonec postaveni před hotovou věc: stáhnout se v řádu dnů, což bylo vojensky a logisticky mimořádně rizikové a složité.

Afghánská koncovka měla dva hlavní dopady: reputační šrám USA a Západu a faktické vyklizení důležitého středoasijského prostoru v týlu dvou eurasijských mocností - Ruska a Číny. Asi nebylo reálné, že by se na půdě NATO, kde USA hrají první housle, o tomto strategickém selhání vedla vážná debata.

Válka na Ukrajině tak může být pro USA a NATO určitým reparátem. Z vojenského hlediska dosud panuje v přístupu k válce jednota, Ukrajina dostává zbraně a ekonomickou pomoc, Aliance se rozšíří o Švédsko a Finsko. Zeman ovšem správně upozornil, že je nutné realisticky počítat s dlouhou opotřebovací válkou.

A v tom je potíž. Evropa zatížená dopady pandemie a neprozíravou "zelenou" energetickou politikou, na což také prezident upozornil, je konfrontována kvůli válce s eskalací ekonomické a energetické krize. Její plné dopady se mohou projevit letos na podzim a v zimě. Enormní pomoc Ukrajině přitom bude nezbytností.

Nemalujme si to růžově: vše může vést k mnoha tenzím uvnitř členských zemí Unie i v celé Unii samotné. Navzdory optimistickým prohlášením z Bruselu vidíme, že řada vlád, včetně naší, si s krizovými jevy neví příliš rady. Míra nepředvídatelnosti je enormní a v sázce je i udržení jednoty Unie.

A Američané? Dosud se na ukrajinské frontě výrazně angažují, bez nich by dodávky zbraní nestačily. Musí ale přemýšlet o tom, jak postupovat v nově se vytvářející konfiguraci, kdy jsou konfrontovány se sílícím eurasijským spojenectvím Číny a Ruska k čemuž napomáhá válka na Ukrajině i americká politika vůči Tchaj-wanu. "Čínská fronta" je přitom pro ně důležitější, na dvě fronty už síly nemají.

Závěr: Evropa to musí bedlivě sledovat, aby nebyla nakonec zaskočena jako v Afghánistánu. Má ale na to?

Miloš Balabán, Právo