Výdělečná válka s armádou v problémech

Od vlády často slýcháme, že válka na Ukrajině je v pozadí mnohých ekonomických problémů Česka a špičky armády varují, že se musíme připravit na otevřenou válku s Ruskem. Poradce premiéra pro národní bezpečnost Tomáš Pojar nás ale teď v interview pro Lidovky zpravil o tom, že pokud jde o ekonomické náklady tak na válce vyděláváme. Spustila modernizaci armády. Čistíme sklady od sovětských zbraní a za to dostáváme tanky, vrtulníky a finance z USA a zemí Evropské unie. Válka prospívá i obrannému průmyslu, který navýšil zbrojní výrobu a vývoz zbraní. Na Ukrajinu jsme jich poslali minulý rok asi za 20 miliard, licence na vývoz zbraní dosáhly okolo 130 miliard.

Tento optimistický pohled by nicméně neměl zastínit fakt, že naše armáda stále není v dobré kondici. Silná slova nemohou přebýt nekoncepčnost při posilování naší obranyschopnosti.

Dodávky švédského bojového vozidla pěchoty CV-90, budou zahájeny až v roce 2026, stejně jako dodávky francouzské houfnice Caesar nebo izraelského protivzdušného systému Spyder. První stíhačky F-35 za které se chytáme vydat astronomických 322 miliard korun mají dorazit až v roce 2031. A jak dlouho budeme čekat na vybudování těžké brigády ke které jsme se na rozdíl od pořízení F-35 NATO zavázali? Chybí nám k tomu tanky, o nichž se stále vyjednává, ale jejichž pořízení se protahuje v čase. Chceme německé Leopardy, jenže nebude pro ně překážkou naše zastaralá dopravní infrastruktura?

Armáda nám stárne, chybí nová krev. Schází moderně vybavené kasárny a ubytovny. O schopnosti mobilizovat občany k obraně země se raději moc nemluví. Pár tisícovek záložníků nás v krizi nespasí. Obnovení základní vojenské služby je sice neprůchodné nicméně nějaká forma intenzivní přípravy mladých občanů k obraně země by měla být na stole, i když to nemusí být politicky populární.

A i když je Pojar spokojen se ziskovostí obranného průmyslu nemůže ministerstvo obrany zapomínat na jedno pravidlo: pokud existují domácí výrobci zbraní měli by dostat přednost před zahraničními. Pouze domácí obranný průmysl je schopen garantovat, že v čase krize udržíme zbraně a techniku v bojeschopném stavu.

Jedině bojeschopná armáda a její funkční provázanost s ekonomikou může legitimizovat, že stát vydává dvě procenta HDP na obranu i na úkor ostatních resortů jako je hlavně vnitro, zdravotnictví a školství.

Miloš Balabán, Právo