Vzdušné zámky

Ukrajinský ministr zahraničí Kuleba pro Financial Times řekl, že pokud Ukrajina zvítězí v bitvě o Donbas, bude dost silná, aby si kladla za cíl osvobození celé země. Zároveň však připustil, že by si to mohlo vyžádat velké krveprolití a Ukrajina bude muset přistoupit na kompromis.

Objevuje se ale i dost hlasů, jestli nenadešla chvíle, aby Západ zasadil skrze Ukrajinu smrtící úder Rusku. Historik Adam Tooze v The Guardian napsal: "Pokud se Rusko rozhodlo rozbít se o skálu Ukrajiny a pokud je Ukrajina ochotna bojovat, tak budiž." A poradce prezidenta Zelenského Arestovyč přidal, že po vítězné válce se Ukrajina stane "neoddiskutovatelným lídrem východní Evropy".

Je ale třeba stát rovnýma nohama na zemi a nesnít. Americké tajné služby předvídají dlouhou válku, neboť Rusko se stále nevzdalo svého strategického cíle: eliminovat Ukrajinu jako stát ohrožující jeho bezpečnost. V této chvíli vznikl pat, kdy nikdo není vítězem.

Válka má ovšem velké dopady na evropskou a globální bezpečnost i ekonomiku. Evropská bezpečnostní architektura vytvořená po konci studené války je v troskách, prohlubuje se energetická a potravinová krize.

Jednota EU a NATO se v konfrontaci s ruskou invazí nyní upevnila, nicméně není jisté, zda se pod tíhou ekonomických reálií nemůže časem rozvolnit. Diskuse o ropném embargu v EU to naznačuje. Podle amerických zpravodajců navíc Putin počítá s tím, že odhodlání Západu pomáhat Ukrajině pod tíhou všech krizí zeslábne.

Nervozitu globálního byznysu ilustroval svým vzkazem na konferenci Financial Times šéf Volkswagenu Herbert Diess: "Je potřeba jednat, válku zastavit a znovu otevřít svět."

Na diplomatické řešení války sází i prezident vlivné americké Rady pro zahraniční vztahy Richard Haass v duchu reálpolitiky. Rusko je sice zjevným agresorem, kterého je nutno zadržovat. Jenže i přesto je zájmem Západu, aby vztahy neklesly pod určitou hranici, neboť Rusko může ovlivnit další zájmy Západu, jako je omezení jaderných a raketových kapacit Íránu a Severní Koreje či úspěch boje s klimatickými změnami.

Faktem také je, že konflikt není pro USA lacinou záležitostí. A když doma řádí krize, nelze donekonečna na Ukrajinu posílat desítky miliard dolarů vojenské pomoci. Navíc komplikuje naplňování indo-pacifické strategie zaměřené na zadržování Číny.

Debatovat nyní v EU o urychleném přibližování Ukrajiny k Unii nedává po válečném šoku žádný smysl, i když ministr Kuleba prohlásil, že pokud Kyjev nedostane kandidátský status, bude se cítit oklamán. Není ovšem možné opakovat chybu a slibovat vzdušné zámky jako dřív, kdy se Ukrajina nevypořádala například s korupcí ani oligarchy. Zatím je nutné přemýšlet o poválečné obnově země, což si vyžádá biliony korun. I z Evropy.

Miloš Balabán, Právo