Washingtonská černá labuť zatím nevypluje

Černé labutě – nepředvídatelné a nečekané události s globálním dopadem nás v minulých třech letech pořádně potrápily.

Nejprve to byla pandemie covidu, která si celosvětově vyžádala podle odhadů Světové zdravotnické organizace dvacet milionů životů a také nemalé materiální škody ze kterých se vzpamatováváme dodnes. Svět nicméně přešel bez větší pozornosti, že rozhodnutím WHO 5. května po třech letech, jednom měsíci a 24 dnech od 11. března 2020 pandemie oficiálně skončila.

Zastínila to další černa labuť, která připlula loni v únoru – ruská válka na Ukrajině. Spustila procesy, které si nebylo možné ještě zcela nedávno představit. Politické ekonomické a bezpečnostní dopady války na globální a vývoj jsou nemalé. Vůbec není možné předvídat s jakým výsledkem válka skončí. Odehrává se navíc na pozadí zostřeného soupeření a konfrontace dvou klíčových světových mocností – Spojených států a Číny.

Ve Spojených státech ale číhala další černá labuť. Demokraté a republikáni v minulém týdnu horečně řešili, jak odvrátit platební neschopnost supervelmoci, což předpokládalo navýšení dluhového stropu, který dosáhl astronomické výše 31,4 bilionu dolarů. Aby na to republikáni v Kongresu kývli chtějí po demokratech příslib úsporného plánu v objemu 5 bilionů dolarů v příštích deseti letech, což by se dotklo hlavně veřejné sféry. To se samozřejmě Bidenově administrativě nezamlouvalo.

Washington Post si nebral servítky: možné vyhlášení platební neschopnosti označil za akt sebesabotáže, který by měl obrovské důsledky pro zemi i globální ekonomiku. Prezident Biden varoval, že to ohrožuje pozici Spojených států ve světě. A svět se mohl dívat na dění v nich s údivem.

Mocnost se stále nejsilnější armádou na světě, špičkovými univerzitami a globálními technologickými giganty udávajícími tón ve vědě, výzkumu i toku informací, značnou surovinovou nezávislostí a mocnými bankami se oddávala, jak napsal Fareed Zakaria, šílenému politickému divadlu.

Přesto prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová prohlásila, že nemůže uvěřit, že dojde k tak velké katastrofě a USA neplatily své dluhy. Toto není možné, dodala. Bývalá šéfka Mezinárodního měnového fondu zná americkou politiku dobře.

V noci na neděli totiž oznámil Biden a republikánský šéf Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy dohodu na zvýšení limitu zadlužení. Kompromis počítá s tím, že se dluhový strop zvýší za dva roky a znovu se tak bude navyšovat až po příštích prezidentských volbách v listopadu příštího roku.

Není to ale pokračování tance na sopce? Vždyť americký dluh vzrostl za posledních dvacet let téměř pětkrát ze 6,5 bilionu na současných 31,5 bilionu dolarů. USA utrácí tedy stále více bez ohledu na rostoucí deficit. Amerika si to dosud může dovolit jen díky jedinečnému globálnímu postavení dolaru.

Jenže už nastupují jiné časy. Čína a další nezápadní země začínají usilovat už i praktickými kroky o dedolarizaci globálních ekonomických vztahů, přestože jde o složitý a dlouhodobý cíl. Už dnes ale může platit, že i částečné a postupné oslabování dolaru v situaci rostoucího amerického zadlužování může být pro USA v příštích letech nemalou ekonomickou komplikací.  

Miloš Balabán, Právo