Západní lídři hodnotí Macronovy „rétorické senzace“
Z Kyjeva nepřichází dobré zprávy. Ukrajinské armádě se po pádu Avdijivki ne úplně daří čelit dalším ruským útokům, což vedlo nového velitele armády generála Syrského k tomu, že vymění některé velitele brigád, kteří nezvládají úkoly obrany. Nedostává se také živé síly, plány s další mobilizací se zadrhly. A k tomu všemu se znovu objevují signály o rozporech v ukrajinské domácí politice. Kyjevský starosta Vitalij Kličko prohlásil, že někteří politici staví své ambice nad zájmy státu i v době války. Sám ale znovu vyzval prezidenta Volodymyra Zelenského k tomu, aby vysvětlil důvody k odvolání generála Zalužného z čela armády, které "šokovalo každého Ukrajince".
Je jasné, že rozpory na domácí politické frontě mohou Ukrajinu oslabovat zevnitř, stejně jako nejasnosti zvenčí ohledně další vojenské pomoci Západu, která znatelně v posledních měsících zpomalila. Šedesátimiliardový balík americké pomoci zamrzl v americkém Kongresu kvůli odporu republikánských kongresmanů podporujících Donalda Trumpa a vůbec není jasné, zda se ho podaří protlačit.
V Evropě se mezitím ujal role válečného lídra francouzský prezident Emmanuel Macron. V několika vystoupeních dal najevo, že nelze vyloučit pro podporu Ukrajinců v jejich kritických chvílích vyslání vojenských jednotek aliance. Jasno v tom, co si pod tím konkrétně představuje ale úplně není. Je to nějaký skutečný nášlap k aktivní vojenské účasti v konfliktu nebo je to jen jakási politická rétorika mající za cíl znejistit Rusy "strategickou nejednoznačností"?
Bývalý americký velvyslanec v NATO Ivo Daalder ovšem na portálu Politico poznamenal, že je třeba si dávat pozor na Macronovy "rétorické senzace". Připomněl jeho pět let staré vyjádření o mozkové smrti NATO nebo jeho výzvu Západu, aby "neponižoval Rusko" tři měsíce po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Západní lídři jsou možná i proto k Macronovým vyjádřením rezervovaní. Americký prezident Joe Biden už vzkázal, že se USA nehodlají zaplést do třetí světové války.
A deník Le Monde uvedl, že Macron zvedl válečnou rétoriku jako nástroj v předvolebním boji před volbami do europarlamentu při vědomí, že se mu moc na domácí frontě nedaří. Tedy klasické "vrtěti psem"?
Jenže i rétorika může být podnětem pro vojáky, aby rozvíjeli svoje válečné úvahy. Takže sledujeme konverzaci německých generálů o možnostech nasazení střel Taurus nebo úvahy velitele nizozemské armády o nutnosti vytvořit "koalici ochotných" uvnitř NATO, která by byla připravena na Ukrajině zasáhnout. Nenarůstá tak riziko překročení "červené čáry", které by mohlo vést ke špatným koncům nejen pro Ukrajinu, ale i pro Evropu, i když to vlastně původně nikdo nechtěl?
Miloš Balabán, Právo